Washington – Po dlouhých přetahováních se američtí politici dohodli na zvýšení dluhového stropu, a zažehnali tak akutní hrozbu platební neschopnosti Spojených států. Kompromisní zákon schválený Kongresem zajistí americké vládě peníze nejméně do začátku února 2014. Může si proto Amerika a s ní i celý svět konečně oddechnout? Ne tak docela. Rozbušku globálního otřesu smír v Kongresu jen odložil v čase.
Že by se američtí politici na zvýšení dluhového limitu nedohodli a Amerika si skutečně musela okamžitě přestat půjčovat peníze, čekal asi jen málokdo. S posouváním zdánlivě nepřekročitelné hranice mají tamní zákonodárci bohaté zkušenosti. V minulosti už tento limit zvýšili více než 40krát. Po politických tanečcích je k dohodě nakonec vždy donutí obava o ekonomiku. Jen nejistota a uzavření úřadů, které provázely zatím poslední jednání, přibrzdila podle analytiků růst amerického hospodářství zhruba o 0,3 procentního bodu.
„Ze zřetele se ale ztrácí to nejdůležitější - dlouhodobé směřování USA. Teď se hraje o několik měsíců, než narazíme na nový strop. Bez ohledu na dohodu je třeba pracovat na tom, aby se staly americké finance dlouhodobě udržitelné a zastavil se nárůst federálního dluhu,“ zdůrazňuje ekonom Patria Finance David Marek. Jak totiž ukázala dluhová krize Evropy posledních let, vysoké zadlužení není zdravé. Na to poukazuje i Mezinárodní měnový fond. Jeho předsedkyně Christine Lagardeová ve čtvrtek USA vyzvala k přijetí opatření, která by „nezbrzdila hospodářské oživení“, ale umožnila by ekonomické velmoci „vyrovnat rozpočet“.
Dluhový strop představuje zákonnou hranici, nad niž americký federální dluh nesmí růst. USA jej zavedly v roce 1917, tedy v době, kdy dluhy prudce rostly vinou vysokých válečných výdajů. Dluhový limit měl působit jako bezpečnostní brzda, která donutí politiky šetřit. V praxi ale funguje spíš jako nástroj politického vyjednávání, a když by konečně měly přijít na řadu faktické úspory, američtí zákonodárci limit zvýší. Jen za posledních deset let to udělali už devětkrát.
Dohoda o úsporách, která by pomalu přivedla USA k vyrovnanému hospodaření, aniž by ekonomice uštědřila nenadálý šok, se ale v Kongresu hledá těžko. Jak už totiž daly obě strany v minulosti jasně najevo, každá má o šetření jiné představy. Je tak velmi pravděpodobné, že se otázka dluhové stropu dostane na stoly politiků znovu a znovu. Podívejme se, co by se dělo v praxi, kdyby se jednoho dne zákonodárci na jeho zvýšení skutečně nedomluvili. A na řadu přišla ona akutní potřeba přestat se zadlužováním vlastně ze dne na den.
Tolik skloňovaný bankrot USA by nehrozil okamžitě. „Na splátky dluhu i na vnitřní závazky by vládě teoreticky zbyly peníze ještě pár dní poté. V tomto případě asi ne déle než do začátku listopadu, kdy má federální vláda platit velký balík sociálních dávek,“ popsal hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš. Teprve pak by se americká vláda dostala do situace, kdy by v praxi musela začít své výdaje škrtat.
Co škrtnout? Dluhopisy by nemusely být první na ráně
Oblastí, ve kterých by mohly Spojené státy šetřit, kdyby se tamní zákonodárci tentokrát nedohodli a dluh by již nesměl růst, je celá řada. Kromě splatných závazků z dluhopisů jsou to třeba výdaje na sociální dávky, zdravotní systém nebo armádní výdaje. Kde začít se škrty by bylo pro americkou administrativu čistě politickým rozhodnutím.
„Nejspíše by nedošlo k tomu, že by se přestaly platit závazky z federálního dluhu, čímž by USA ohrozily své postavení lídra světové ekonomiky. Je velmi pravděpodobné, že by i nadále ministerstvo financí vyplácelo jak jistiny, tak úroky z emitovaných dluhopisů,“ míní hlavní ekonom Patria Finace David Marek.
Jednu z variant, co všechno by Amerika platila, aby si vystačila se svými více než 3bilionovými ročními příjmy, nalinkoval ve svém komentáři pro časopis Forbes profesor ekonomie Georgijské univerzity Jeffrey Dorfman. USA by podle něj mohly s klidem zaplatit jak úroky z dluhu, tak dál vyplácet i sociální dávky. Zachovány by zůstaly také výdaje na provoz centrální vlády a soudů. S menšími škrty pak Dorfman počítal v oblasti zdravotnictví, zemědělství, dopravy a šetřit by podle jeho receptu muselo také ministerstvo zahraničí, kterému by ponechal peníze na provoz ambasád, už ale ne na mezinárodní pomoc.
Nejdrastičtější koktejl škrtů by Dorfman naordinoval vědě a výzkumu a armádě. Kupříkladu agentura NASA, zodpovědná za americký kosmický program, by pod jeho taktovkou nedostala ani cent. Výdaje na zbrojení by srazil na 400 miliard dolarů, tedy zhruba na polovinu. „To by znamenalo snížení vojenských výdajů zpět na úroveň roku 2003. Tedy na běžnou úroveň předtím, než jsme začali válčit na Blízkém Východě. Není to malý škrt, ale je uskutečnitelný,“ konstatoval ekonom.
Bezbolestné by to nebylo
V řeči konkrétních čísel: Aby se Spojené státy vyhnuly bankrotu, musely by seškrtat výdaje ve výši 744 miliard dolarů, tedy 4,4 % HDP. Byť je to proveditelné, znamenalo by to výrazné zpomalení ekonomiky. „USA by to uvrhlo velmi rychle do recese. Dá se odhadovat, že takto silná fiskální restrikce by přinesla zpomalení americké ekonomiky v následujícím roce o 5 až 6 % HDP. Viděl jsem i odhady, že by to mohlo být až k 10 %,“ upozornil David Marek.
To by znamenalo mnohem větší propad, než jaký americká ekonomika zažila během nejtvrdšího řádění finanční krize. V roce 2009, který pro ni byl nejhorší, totiž propadla jen o 3,5 %. Výsledkem byl pokles kupní síly Američanů, a tedy i dovozu zboží ze zahraničí. To přibrzdilo hospodářský růst po celém světě. Evropská unie a s ní i Česká republika tak v témže roce ze svého HDP odepsala 4,5 %.
Rozsah škrtů a tím jejich ekonomické dopady by nicméně mohla americká vláda mírnit. Cest se nabízí několik. Mohla by například prodávat zlaté rezervy. Těch mají USA přes 8000 tun, v současných cenách by za ně utržily přes 370 miliard dolarů.
„Mohla být vydána mince nějaké obrovské hodnoty. Bylo to míněno spíše pro výdej pamětních mincí, nicméně uvažuje se, že by mohla být vydána bilionová mince a ta by potom mohla být uložena u centrální banky, která by americké vládě půjčila bankovky ve stejné hodnotě,“ radí Marek. Kompenzovat zcela dopad tak rychlých a tak dramatických škrtů na americkou a potažmo světovou ekonomiku by se ale s největší pravděpodobností nepodařilo.
Když ne hospodářská pohroma, tak finanční katastrofa
Dopady škrtů by se tak de facto příliš nelišily od výsledku, ke kterému by tak či tak spěl i státní bankrot USA. „Kdyby se dolar stal měnou země, která nesplácí své závazky, prudce by oslabil. To by znamenalo, že ti, co drží své rezervy v dolarech, což jsou skoro všechny centrální banky na světě včetně české, by přišly o část svých rezerv,“ popsal prvotní důsledky bankrotu ekonom Vysoké školy ekonomické Ladislav Tajovský.
To by otřáslo finančními trhy a způsobilo paniku investorů. Jak varoval server CNN Money, vedlo by to k masivnímu výběru vkladů z měnových fondů a bank. Lidé by si totiž brzy uvědomili, že ani peníze v rezervních fondech by nemusely stačit. Podobně jako během finanční krize by to i tentokrát mohlo vést ke krachům finančních institucí. „Přežijí jen ti nejsilnější,“ varuje server.
Americká panika by se skrze finanční trhy pomalu šířila do celého světa. „Znamenalo by to nejistotu, turbulentní období. To by mohlo zhoršit třeba i dluhovou krizi v Evropě,“ zdůraznil dále Tajovský. V ohrožení by se tak ocitly další země, které mají již nyní se svými dluhy problémy. Mezi těmy, které patří k nejohroženějším, figuruje, například Itálie, Španělsko nebo Slovinsko. Finanční problémy by se pak opět rychle promítly i do zpomalení ekonomiky. Nejpozději v únoru příštího roku uvidíme, jak dalece je americká, potažmo světová ekonomika ohrožena těžko odhadnutelnou finanční krizí.
