V části Prahy bude nadále platit omezení elektrických vozítek segway. Ústavní soud zamítl stížnost Asociace Segway ČR, která bojovala proti omezení. Soud nezjistil porušení základních práv stěžovatele. Spolu se zamítnutím stížnosti soud odmítl návrh na zrušení části zákona o provozu na pozemních komunikacích.
Soudce zpravodaj Jan Filip uvedl, že lze stanovit zákazy tam, kde hrozí nějaké nebezpečí. Soud tak neshledal nic neústavního na tom, že hlavní město reguluje provoz přepravníků v historickém a širším centru s ohledem na bezpečnost chodců.
Magistrát hlavního města přijal regulaci v památkové rezervaci a dalších oblastech s vysokou koncentrací pěších v roce 2016. Její přijetí objasnil tím, že oblast zahrnuje Pražskou památkovou rezervaci, kde je vysoká koncentrace pěších, dále i širší území hustě obydlené a s velkým množstvím chodců. Cílem omezení bylo chránit chodce před rizikem kolize s přepravníky.
Lidé v centru města si stěžovali
„Omezením pohybu těchto vozítek jsme reagovali na stížnosti občanů zejména v centru města. K připomínkám se následně připojily i městské části, které vozítka na svém území nechtěly. Vozítka totiž způsobovala problémy a docházelo ke střetům s chodci, kterým tak hrozilo nebezpečí. Současné rozhodnutí soudu proto vítáme,“ uvedl dnes v reakci na rozhodnutí soudu mluvčí Prahy Vít Hofman.
Rozhodnutí soudu ocenil i náměstek pražského primátora Adam Scheinherr (Praha sobě). „Město či jakákoliv obec si může určit, co na svém území chce provozovat, co ne, co obtěžuje život řidičů či občanů v daném místě – a podle toho si nastavit pravidla,“ řekl.
Asociace v ústavní stížnosti poznamenala, že přepravníky nejsou nebezpečné a ke střetům s chodci v praxi nedochází. Podle Ústavního soudu může být zákaz vjezdu i preventivní, aniž existuje určitá statistika policie nebo stížnosti občanů.
Ústavní soud uvedl, že důvody ohrožení bezpečnosti chodců není nutné dokládat, protože vycházejí z technických vlastností a parametrů osobních přepravníků. Podle soudce Filipa váží přepravník 47 kilogramů, a pokud člověk s hmotností okolo sto kilogramů projede rychlostí dvaceti kilometrů za hodinu okolo slepého chodce nebo matky s dětmi, může nastat nepříjemná situace.
Soudce také řekl, že v některých zemích provoz těchto zařízení dovolený je, v některých není. Jako příklad zmínil například Velkou Británii, kde se v místě pohybu chodců nemohou pohybovat jiné dopravní prostředky.
U soudů provozovatelé neuspěli už několikrát
Asociace neuspěla už dříve se žalobou u Městského soudu v Praze ani s následnou kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Konkrétně se soudy zabývaly opatřením obecné povahy, které umožnilo rozmístit dopravní značky v území definovaném jiným magistrátním nařízením. Nejvyšší správní soud zhodnotil regulaci jako přiměřenou a řádně odůvodněnou.
