Pokud soud výrazně omezí kontakt rodiče s dítětem, musí zároveň nastínit výhled na jeho postupné rozšiřování. Ústavní soudci vyhověli stížnosti cizince, jenž usiluje o častější a intenzivnější kontakt s dcerou. Znovu musí rozhodnout Městský soud v Praze. Otci umožnil jen asistovaný styk, tedy setkávání pod odborným dohledem, a to jednou týdně na hodinu, bez konkrétního výhledu na potenciální rozšíření.
„Takto výrazné omezení se prakticky blíží úplnému vyloučení rodiče ze života dítěte,“ řekl při vyhlášení nálezu soudce zpravodaj Jaromír Jirsa. Nikdo z aktérů sporu se vyhlášení nálezu nezúčastnil.
ÚS zdůraznil, že právo dítěte na péči obou rodičů je ústavně zaručené a jakékoli významné omezení styku s jedním z nich musí být výjimečné, důkladně odůvodněné a doprovázené jasným výhledem na jeho postupné rozšiřování. Lze se tak vyhnout dalším návrhům na změny a opakovaným soudním řízením, která dětem neprospívají.
Rovnoměrná péče
„Bylo by vhodné, aby soud naznačil, jak si představuje rozšiřování styku do budoucna, aby byla ideálně naplněna premisa, že dítě bude postupem času v rovnoměrné péči obou rodičů,“ řekl novinářům Jirsa.
Městský soud chyboval také v tom, že změnil předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 a redukoval kontakt otce s dítětem, aniž by předem upozornil, že o podobném omezení uvažuje. Otec se tak nemohl vyjádřit ani navrhovat důkazy. „Napadený rozsudek odvolacího soudu je proto podle ÚS překvapivý a v rozporu s právem stěžovatele na soudní ochranu,“ dodal Jirsa.
Dítě je v péči matky, rodiče mají komplikovaný vztah. Mezi otcem a dcerou ve školním věku je jazyková bariéra. I proto Městský soud v Praze upřednostnil navykací režim s asistovaným stykem. Nyní rozhodne znovu a bude vázaný právním názorem ústavních soudců.
