Praha - Povstání českého lidu v květnu 1945 je považováno za největší české ozbrojené vystoupení v boji proti nacismu. Přestože první boje začaly již dříve, hlavní projev odporu spadá na 5. květen v Praze. Přípravou ozbrojeného povstání proti okupantům v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava se již od počátku roku 1945 zabývali představitelé domácího odboje a exilová vláda v Londýně. Jeho cílem mělo být zejména vytvoření podmínek pro rychlé osvobození země od německé nadvlády a minimalizace dalších válečných škod zejména na průmyslovém potenciálu. Koncem dubna 1945 vznikla ze spolupráce složek politického odboje Česká národní rada (ČNR), počátkem května se pak zformovalo vojenské velitelství Velké Prahy - Bartoš, v čele s generálem Karlem Kutlvašrem, které hrálo vedoucí úlohu v pražském povstání.
K začátku povstání v Praze přispěla i protektorátní vláda, jejíž ministr dopravy dal 4. května pokyn železničním a poštovním úřadům, aby odstranily německé nápisy. Aktivita úředníků se přenesla i na ostatní obyvatele, kteří začali ničit německé názvy ulic a obchodů. Na Václavském náměstí se scházely davy lidí a šířily se pověsti o blížících se Američanech.
Jednotky SS si v Praze počínaly velmi krutě - popravy zajatých povstalců, ale také vraždění těhotných žen a dětí. Nejhorší zvěrstva se stala v okolí Zelené lišky, kde povstalci obklíčili školu SS. „Ti esesáci ze školy na Zelené lišce označovali budovy, ze kterých se na ně střílelo, a potom popravovali lidi, kteří byli v těch domech ukrytí,“ popisuje tehdejší události Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.
Jedním z epicenter tvrdých bojů byla Pankrác
Boje v této pražské čtvrti připomínají už jen pomníčky a místopisné názvy. Ulice 5. května, Obětí 6. května nebo stanice metra Pražského povstání. Jeden z pomníčků stojí i u statku Reitknechtka. Odtud hájila pankráckou pláň nad michelským údolím početná skupina povstalců. Za jejich podporu byly po dobytí Reitknechtky jednotkami SS vyvražděni všichni pracovníci statku i se svými dětmi.
Právě Pankrác se na několik dní proměnila v krvavé frontové bojiště, kde se bojovalo o celou Prahu - jedna z největších barikád vyrostla například na rohu náměstí bratří Synků. „Barikády byly hlavní strategický prostředek povstání. Vyrostly z velké části 6. května a odhaduje se, že jich bylo přes dva tisíce. Bojů na barikádách se zúčastnilo asi 30 tisíc Pražanů,“ dodává Václav Ledvinka z Archivu hlavního města Prahy.
Signál k povstání padl v sobotu 5. května prostřednictvím rozhlasu
Němci se snažili českému vysílání zabránit, a tak se po poledni z rozhlasových přijímačů ozvalo volání o pomoc. Právě o budovu rozhlasu na Vinohradské třídě propukly nejtěžší boje, povstalci však rozhlas ubránili. Přestože Němci stále ovládali část města, stala se Praha neprůchodnou a nepoužitelnou pro jejich ústupové plány. Proto ráno 6. května začala silná německá ofenziva. V ulicích vyrostlo více než 1 500 barikád, které hájilo přes 30 tisíc povstalců. Zároveň pražský rozhlas opakovaně volal o pomoc.
V kritických chvílích přišla Praze nečekaná pomoc od Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Vlasova. Vlasovci byli bývalí rudoarmějci, kteří v německém zajetí vstoupili do nacistických služeb. Koncem války se snažili projít na Západ a vzdát se Američanům. Národní rada však z obavy před reakcí Sovětského svazu odmítla uznat vlasovce za spojence, což vedlo v noci na 8. května k jejich odchodu. Za to, že obětí povstání bylo jen „dva a půl tisíce“ Praha vděčí právě kontroverzním vlasovcům. Ti totiž nasadili v ulicích Prahy do bojů s nacisty dvacet tisíc dobře vyzbrojených a vycvičených vojáků. A přestože zhruba 300 vlasovců v ulicích města padlo, komunistická propaganda o nich po válce mlčela.
- Statek Reitknechtka autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1623/162234.jpg
- Pražské povstání zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1625/162449.jpg
- Pražské povstání autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1625/162446.jpg
- Oběti pražského povstání autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1625/162437.jpg
První ozbrojené potyčky byly v Praze vidět už 4. května
O den později pak povstání vyhlásil Český rozhlas, to bylo krátce po poledni, v ulicích města se ale bojovalo už od rána. Londýnský exil se snažil přesvědčit americké velení o nutnosti zásahu do bojů o Prahu. Američané však trvali na dohodě s Rudou armádou, podle níž byly Čechy sovětskou operační zónou. Rudá armáda, která zahájila Pražskou operaci 6. května, se musela nejprve probojovat přes Krušné hory. O dva dny později, 8. května, pak byla s Wehrmachtem podepsána dohoda o příměří, kterou neakceptovaly oddíly SS. V návaznosti na všeobecnou kapitulaci německých sil v Evropě podepsal 8. května velitel německých jednotek generál Rudolf Toussain s národní radou dohodu o kapitulaci. Rudá armáda pak přijela do Prahy 9. května, střílelo se ale i potom: „Na několika místech Prahy ještě po obědě 9. května pokračovalo čištění střech a půdních prostorů od zákeřných střelců – to byli fanatičtí Němci nebo také příslušníci Hitlerjugend, kteří odmítali brát na vědomí, že válka skončila,“ popisuje situaci Ledvinka.
Samotné povstání nakonec začalo spontánně
v reakci na příznivé zprávy o postupu spojeneckých vojsk. První boje vypukly už 1. května v Přerově, kde se rozšířila zpráva o údajné kapitulaci Němců. Ve městě vznikl český výbor, který sesadil německého hejtmana. Když se ale ukázalo, že zpráva o kapitulaci je nepravdivá, výbor začal s Němci jednat. Ti poté členy výboru zatkli a zastřelili.
V následujících dnech se nepokoje rozšířily i do dalších měst (Nymburk, Železný Brod, Semily, Rakovník), většinou však byly brutálně potlačeny. Vzdorovat se dařilo povstalcům v blízkosti fronty (Vsetín, Plzeň) nebo těm, kteří měli podporu partyzánů (Příbram, Beroun).
V Pražském povstání podle dostupných pramenů zemřelo na 3 700 lidí (včetně obyvatel oblastí kolem tehdejší Prahy). Přímo v Praze zahynulo téměř 1 700 osob české národnosti a 663 vojáků jiných národností. Na německé straně bylo podle neúplných údajů 855 mrtvých vojáků a civilních občanů. Bojovníci pražského povstání jsou na svou účast v něm oprávněně hrdí a některé příběhy nevymazali z paměti dodnes. A zapomínat bychom neměli ani my, dědicové vzpomínek.
A co zbylo na pražské Pankráci:
- Ulice 5. května autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1623/162239.jpg
- Obětí 6. května autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1623/162240.jpg
- Metro Pražského povstání autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1623/162241.jpg
- Pražské povstání v květnu 1945 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1623/162231.jpg
