Situaci, kdy má republika dva premiéry, Ústava přímo neřeší. Hovoří ale o tom, že „prezident pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády“. Pověření se vztahuje k vládě jako celku a končí jmenováním a slibem nové vlády do rukou prezidenta, byť by třeba poté nezískala důvěru sněmovny. To je příklad současného kabinetu Petra Fialy (ODS), který podal demisi 6. listopadu. I po jmenování Babiše premiérem ale povládne Fialův kabinet, a to až do jmenování nové vlády.
Po demisi vlády prezident republiky jmenuje nového premiéra (pověření jednáním o sestavení vlády Ústava nezná ani neříká, do kdy má prezident předsedu vlády jmenovat). Při svém výběru není hlava státu nijak vázána, existuje ale několik nepsaných zvyklostí, kterými se čeští prezidenti většinou řídili – například po volbách byl ve většině případů jmenován lídr vítězné strany nebo uskupení, které bylo schopné získat dostatečnou podporu poslanců. Tak tomu je i letos.
Pokud vláda skončila v průběhu volebního období, jmenovali poté předchozí prezidenti premiérem osobnost, která měla šanci sestavit vládu s dostatečnou podporou ve sněmovně, popřípadě na které se strany shodly, že povede zemi do předčasných voleb (jako v případě prvních dvou takzvaných úřednických vlád Josefa Tošovského a Jana Fischera). Výjimkou byla vláda Jiřího Rusnoka, kterého prezident Miloš Zeman jmenoval bez podpory politických stran a jež následně nezískala ve sněmovně důvěru.
Dvakrát se novým premiérem znovu stal předseda vlády, která předtím nezískala důvěru poslanců – Mirek Topolánek (ODS) v roce 2007 a Andrej Babiš v roce 2018.
V novodobé historii Česka už byla řada případů, kdy země měla nakrátko dva předsedy vlády. Bývalý předseda ODS Mirek Topolánek byl po volbách v roce 2006 sice jmenován premiérem v srpnu, ale až do září vládl kabinet v demisi v čele s premiérem Jiřím Paroubkem (ČSSD, nyní SOCDEM). Druhá Topolánkova vláda podala demisi 26. března 2009, ale jeho vláda skočila až 8. května v den jmenování nového kabinetu. Jan Fischer (nestraník) byl přitom jmenován premiérem již 9. dubna 2009.
Už v červenci 2004 tehdejší prezident Václav Klaus jmenoval premiérem Stanislava Grosse (ČSSD, nyní SOCDEM), ale více než týden ještě vládl odstupující premiér Vladimír Špidla (ČSSD, nyní SOCDEM). Dva premiéry při střídání vlád měla země také na přelomu let 1997 a 1998, kdy tehdejšího předsedu kabinetu Václava Klause (ODS) střídal Josef Tošovský (nestraník), či v létě 2013, kdy byl Jiří Rusnok jmenován premiérem již 25. června, Nečasův kabinet však vládl až do 10. července, kdy byla jmenována Rusnokova vláda.
Ústava neomezuje dobu hledání členů vlády
Také při střídání vlád Jiřího Rusnoka a Bohuslava Sobotky (ČSSD, nyní SOCDEM) bylo krátké období, kdy mělo Česko dva premiéry – Sobotka byl jmenován předsedou vlády 17. ledna 2014, jeho kabinet se pak ujal moci o dvanáct dní později. Obdobná situace nastala i na konci roku 2017 – Andrej Babiš se stal premiérem 6. prosince, jeho menšinovou jednobarevnou vládu Zeman jmenoval o týden později. Také letos po jmenování Babiše premiérem bude ještě vládnout dosavadní kabinet, dokud prezident nejmenuje celou vládu.
Ústava také neurčuje, jak dlouho může nový ministerský předseda hledat členy své vlády. Novou vládu pak jmenuje prezident na návrh premiéra. Prezident nemůže jmenovat nikoho, koho premiér nenavrhl, nepanuje ale shoda na tom, zda hlava státu mohla odmítnout případné premiérovy návrhy.
Bývalý prezident Zeman odmítl jmenovat kandidáta dvakrát – v roce 2018 v případě tehdejšího europoslance Miroslava Pocheho (ČSSD, nyní SOCDEM) navrženého na ministra zahraničí, v roce 2019 pak nejprve otálel s odvoláním ministra kultury Antonína Staňka a poté do funkce nejmenoval místopředsedu sociální demokracie Michala Šmardu, který se nakonec nominace sám vzdal.
Před čtyřmi roky Zeman odmítl jmenovat ministrem zahraničí kandidáta Pirátů Jana Lipavského (nyní poslanec za ODS). Zeman tehdy uvedl, že mu ústava neukládá povinnost, aby musel akceptovat každý návrh, který je mu předložen. Designovaný premiér Fiala tehdy odmítl Lipavského nahradit jiným kandidátem a strany rodící se koalice mluvily o nutnosti kompetenční žaloby na prezidenta. Zeman poté Lipavského jmenoval.
Letos má prezident Petr Pavel výhrady k poslanci za Motoristy Filipu Turkovi, který byl navržen na ministra životního prostředí. Prezident opakovaně uvedl, že má problém se jmenováním Turka do vlády, kterou vytváří ANO, SPD a Motoristé. Turek čelí mimo jiné kritice za kontroverzní rasistické či homofobní příspěvky na sociálních sítích.
Minulý týden Pavel řekl, že by možná bylo užitečné, kdyby celou věc vyřešila kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu. Představitelé koalice ANO, SPD a Motoristů ale dali najevo, že s tímto krokem nyní nepočítají.
