Posmrtná maska Jana Palacha se stala jednou z významných připomínek jeho činu a přetrvala jí i dodnes. Hned po Palachově smrti ji 19. ledna 1969 sejmul sochař Olbram Zoubek. Jeho dcera Polana Bregantová si za to otce hluboce váží, řekla ve vysílání ČT, kde vzpomínala na okolnosti této události.
Sejmutí Palachovy masky byl pro Zoubka zásadní zlom, říká sochařova dcera
Polana Bregantová ve Studiu 6 (zdroj: ČT24)
„Pro tatínka to byla zásadní životní zkušenost, základní životní zlom,“ říká Bregantová o rozhodnutí sejmout Palachovu masku. Velké dějiny tím vstoupily do malých dějin jejich rodiny. Zoubek věděl, že musí být dokonale připravený. Chystal se prý klidně a systematicky.
Při práci mu pomohl jeho spolužák z reálky Vladimír Matějíček, který pracoval v nemocnici na oddělení popálenin. Doprovodil ho i s manželkou také na soudní lékařství na Albertov, kam Palacha převezli. Oba tím riskovali střet s komunistickou mocí. Vznik masky jim za to stál, oceňuje dnes jejich odvahu Bregantová.
Problémy měl i Zoubek, kterého Státní bezpečnost nejednou vyslýchala. Nemohl také vystavovat tak, jak by chtěl on i příznivci jeho díla. „Pár malých výstav mimo Prahu měl,“ podotýká Bregantová. Živil se proto hlavně restaurováním.
Odvážný čin mu kromě problémů přinesl i životní obohacení například v podobě přátelských kontaktů s rodinami Jana Palacha i Jana Zajíce. Navštěvoval je a na jaře 1969 dokonce zjistil, že je s Palachovými vzdáleně příbuzný. Vytvořil také náhrobek upáleného studenta.
Masku ho nikdy nenapadlo vystavit. Nepovažoval ji totiž za umělecké dílo, ale za dokument. Existovalo několik kusů a jeden z nich visel v jeho ateliéru. Zoubek se celou dobu bál, aby masku StB nezabavila a nezničila. Odnesla ji ale až v lednu 1989. Po opakovaných intervencích ji však nakonec vrátila.
„Otec nevěřil, že režim padne v té době,“ vzpomíná Bregantová na atmosféru roku směřujícího od takzvaného Palachova týdne v lednu k listopadové sametové revoluci. Přestože sám nebyl v disentu, znal se s disidenty včetně Václava Havla, Jiřího Dienstbiera nebo Ludvíka Vaculíka. Že se režim rozpadne tak rychle, prý tehdy nikdo netušil.
Bregantová vzpomíná, že svobodu si její otec ještě užil. A dodává, že ji velmi těší zájem dalších generací o Palachův odkaz.