Praha - Jako každoročně se poslední březnovou neděli v České republice i ve všech zemích EU posunul čas o hodinu dopředu. V neděli ve 2:00 ráno ručičky hodinek přeskočily na 3:00 a noc tak byla o hodinu kratší. Zimní čas se tak změnil na letní, který bude platit příštích sedm měsíců. Klíčovým argumentem pro střídání časů, které se v Česku provádí nepřetržitě od roku 1979, jsou ekonomické důvody. Zejména se to týká energetických úspor a nižší spotřeby surovin.
Večer bude díky změně déle světlo. Letní čas trvá do posledního říjnového víkendu, kdy se Česko i většina dalších evropských zemí vrátí ke středoevropskému času.
Nejčastější argument pro přechod na letní čas je úspora elektrické energie. Tento argument však již podle energetiků nyní příliš neplatí. Dříve mohlo zavedení letního času vést k úspoře v řádu několika desetin procenta roční spotřeby, zejména však v posledních deseti letech vliv změny času na spotřebu elektřiny výrazně klesl. Mnohem více spotřebu ovlivňuje venkovní teplota, než světlo.
Přechod na letní čas má i řadu odpůrců. Jejich nejčastějším argumentem je, že časový posun mnoha lidem působí zdravotní potíže. Nicméně psychiatr Ivan David se domnívá, že přechod na letní čas naprosté většině lidí nevadí. Jen každý desátý má problémy s tím, že musí vstávat o hodinu dříve. Výraznější problémy mají podle něj neurotici a lidé trpící sezónními depresemi, naopak lidé úzkostní spí nečekaně dobře.
S myšlenkou zavedení letního času pravděpodobně poprvé přišel Američan Benjamin Franklin, který už v roce 1784 poukázal na možnost ušetřit na svíčkách lepším využitím denního světla.
Masový příklon Evropy k zavedení systému letního času zapříčinil ropný šok počátkem 70. let. Kromě Británie a Irska, jež posunovaly hodiny už od roku 1916, a Itálie, která tak činila od roku 1966, uplatnila v roce 1976 obdobné opatření také Francie. Ta za rok tak uspořila přibližně 300.000 tun ropy a inspirovala i ostatní západoevropské státy. Nejdéle vzdorovaly Německo a Dánsko, které letní čas zavedly až v roce 1980. První direktiva EU, jež sladila jeho začátek a režim, byla přijata právě v tomto roce a od té doby je pravidelně prodlužována. Podobná opatření byla i na druhé straně železné opony. Například Polsko obnovilo letní čas v roce 1977, v roce 1981 letní čas zavedl i Sovětský svaz.
Na českém území byl letní čas zaveden poprvé v roce 1915, ale mezi světovými válkami se od těchto změn upustilo. Protektorát na letní čas opět v roce 1940 přistoupil, ale československá vláda ho v roce 1949 opět zrušila. Po 30 letech byl letní čas zaveden znovu, nejprve na šest měsíců v roce. Od roku 1996 - v rámci slaďování českých směrnic s EU - se prodloužil na sedm měsíců.
