Praha – Za posledních 20 let se počet cizích slov přejímaných do češtiny a různých neologismů zvětšil rekordním tempem. Mnohé novotvary zní lidem zcela přirozeně a jiná slova už se naopak téměř nepoužívají. Jazyk je živý organismus a tyto změny snadno přijímá, jeho kodifikovaná podoba je naopak vždy lehce pozadu. Podle ředitele Ústavu pro jazyk český Karla Olivy nyní nastává čas, kdy se bude norma opět měnit.
„Do života nám vstoupilo daleko více nových věcí, než nám vstoupilo kdykoliv jindy za posledních sto let. A protože nám do života vstoupily nové věci a my o nich chceme hovořit, tak pro ty věci musíme najít slova,“ vysvětluje v Impulsech Václava Moravce prozaicky Oliva s tím, že nejdřív musí vědci nastudovat to, jak kultivovaní mluvčí mluví, a pak teprve můžeme tu normu měnit. Naposledy se výrazněji změnila v průběhu 80. let, a tak nazrává čas na její opětovnou úpravu.
Abychom, abysme či aby jsme…?
Kromě přejatých slov z angličtiny se čeština musí vyrovnávat i se slovy, která jsou jako nespisovná velmi používaná a mnoho lidí je považuje za spisovná. Horkým kandidátem na „zespisovnění“ je na příklad spojka abychom. "Celou věc je zaprvé potřeba promyslet, jestli budeme psát abysme jako jedno slovo nebo aby jsme jako dvě slova, což je problém velmi netriviální, byť se zdá, že je jednoduchý, ale ve skutečnosti není. Druhou věcí je, že podíl abysme proti abychom stále ještě není dostatečně vysoký," myslí si Oliva.
Celá problematika se dá zobecnit. „Co se dnes z hlediska estetického zdá jako, abych tak řekl, čirá hrůza, bude za pět nebo za deset let zcela běžnou věcí, protože my nevíme, jak se jazyk vyvine. Neradi bychom tak negativně hodnotili něco, co je vlastně přirozeným jazykovým vývojem a jenom proto, že je to teď nové, tak se to zdá nějaké cizí a nevhodné,“ dodává jazykovědec s tím, že i taková slova do jazyka často zapadnou. Jinou otázkou jsou však třeba hrubky nebo chybějící čárky, které mění smysl věty.
Čeština je tvárná a šikovná
Do naší mateřštiny se od 90. let hrnou cizí slova, zejména z angličtiny a internetové sféry. Výrazné ohrožení češtiny v tom ale Oliva nevidí. „Před 20 lety nebyl žádný Google a nebyla žádná CD a spousta dalších věcí, takže samozřejmě nebyla ani slova, která ty skutečnosti vyjadřují. Nejde ale o nějakou deformaci jazyka, tady jde o to, že jak celá společnost a technologický vývoj akceleruje, jazyk to v podstatě dohání tím, že vznikají nebo se přejímají nová slova,“ vysvětluje Oliva. Čeština podle něj však pořád neztratila svou základní vlastnost, totiž že přejímá, uzpůsobuje a potom používá už jako slova, která jsou jí vlastní.
Tento vývoj jazyka probíhá od počátku jeho užívání lidmi. „Dnes bychom asi neřekli, že slova košile, kalhoty, oltář, škola jsou slova úplně cizí, že přišla z latiny a někdy dokonce třeba z latiny ještě prostřednictvím jiných jazyků. My už je chápeme jako slova česká, ryze česká. Čili kdybychom měli možnost žít ještě třeba dalších sto let, tak pokud by stále ještě Google existoval, tak budeme chápat toto slovo jako naprosto české. Pokud bude existovat e-mail, tak se bude říkat mailovat, a tak dále,“ vysvětluje Oliva.
