Bellinzona (Švýcarsko) – Rozsudek v kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS) bude vynesen 10. října. Tímto konstatováním završil soudce ve švýcarském městě Bellinzona přelíčení. Proces ve Švýcarsku začal 13. května. Tento týden prokuratura navrhla Antonínu Koláčkovi, Marku Čmejlovi, Petru Krausovi, Jiřímu Divišovi a Oldřichu Klimeckému trest vězení pět let nepodmíněně a vysoké peněžní pokuty za údajné podvody, praní špinavých peněz a porušení povinností při správě cizího majetku. Všichni obžalovaní požádali o zproštění viny ve všech bodech a o uvolnění prostředků zablokovaných ve Švýcarsku.
Bývalý prezident Václav Havel hovořil o mafiánském kapitalismu v 90. letech, jehož nástup po pádu totality charakterizovala korupce, demoralizace a ztráta smyslu pro mravnost. Souzené skutky exmanažerů Mostecké uhelné společnosti (MUS) se staly v tomto kontextu, připomněla švýcarská prokurátorka.
Obhájci šesti obžalovaných v závěrečných vystoupeních často zdůrazňovali nedostatečný ohled prokuratury na historický kontext privatizace 90. let v České republice, jen několik let po pádu komunismu. Dávali nám lekce z historie a ekonomiky, prohlásila o projevech obhájců hlavní prokurátorka Graziella de Falco Haldemannová. Nepředstíráme, že jsme znalci historie České republiky, uvedla a následně citovala Havlovu reflexi oné doby.
Švýcarská žalobkyně zdůraznila, že obhajoba se vyhýbá faktům, pokud jde o klíčovou operaci celého schématu - převedení 150 milionů dolarů (tehdy 5,76 miliardy korun) mezi lety 1998 až 2002 z pokladny MUS do dceřiné společnosti MUS Portoinvest v Lichtenštejnsku.
Podle obžaloby z této částky obžalovaní zaplatili půjčku - opět z peněz MUS - firmě Newton FMG, která pro ně kupovala ve skrytu akcie Mostecké uhelné. Tvrzení obhajoby, že obžalovaní vrátili Mostecké uhelné půjčku poskytnutou Newtonu i s úroky, označila za „piruetu“. Neuvedli, že půjčku splatili opět z peněz MUS, řekla prokurátorka. A nezmiňují se o tom, že z těchto 150 milionů dolarů jim v kapse mimochodem zůstala částka odpovídající 65 milionům švýcarských franků (tehdy asi 1,6 miliard korun), řekla.
„Darebáčci“, co „šlohli peníze v pokladně“
Marc Henzelin zastupující firmu Czech Coal Services sdružující pozdější spoluvlastníky MUS Vasila Bobelu a Petra Pudila, stejně jako nynějšího majitele Pavla Tykače obžalované vůbec nešetřil. Podle něj se snažili zakrýt podstatu svých operací. Šlo prý o stovky kontraktů a množství nejrůznějších společností. „Obhajoba to může popisovat jakkoli,“ uvedl. „Ale když něco má křídla, plave to na vodě, dělá to kvá kvá a dělá se z toho paštika, je to velmi pravděpodobně kachna, i když se o tom nemluví,“ prohlásil. „Jsem přesvědčen, že obžalovaní jsou darebáčci, kteří šlohli peníze v pokladně podniku a nechali si je,“ dodal.
Obhájce Petra Krause se ve své již závěrečné replice ohradil proti výrazu „darebáčci“. Advokát Marka Čmejly opět prohlásil, že spis obžaloby je zcela nejasný a připomíná mu polévku bujabézu. Několikrát jí zamíchali a hop jdeme k soudu, prohlásil. Mluvčí obžalovaných Karolina Zelenková na adresu Czech Coal Services řekla, že „připojením se k trestnímu řízení pouze zneužila situace, v níž se nacházela švýcarská … prokuratura, když zoufale potřebovala, aby se konečně našel někdo, kdo by před soudem prohlásil, že prodejem MUS utrpěl újmu“. Připomněla, že exmanažeři MUS podali trestní oznámení na Czech Coal Services a členy jejího vedení Pudila a Bobelu pro údajný pokus o podvod.
Jako v 50. letech, stěžoval si Diviš
Počínání švýcarských prokurátorů přirovnal Jiří Diviš k praxi komunistických prokurátorů v 50. letech. Stejně jako další obžalovaný, Belgičan Jacques de Groote, prohlásil, že vyšetřování a soud zničilo jeho pověst a mělo negativní vliv na jeho rodinu. Vyšetřování, které začalo v roce 2005, a soud se prý podepsaly na jeho zdraví, životě jeho rodiny a na jeho pověsti. Řekl, že v roce 1979 emigroval do Švýcarska z Československa, protože nemohl snášet komunismus založený na lži a že je stále vděčný Švýcarsku, že tam mohl začít nový život. Prostředky švýcarské prokuratury mu prý nicméně hodně připomínají chování komunistických prokurátorů při politických procesech v 50. letech, „kteří žádali trest smrti na základě fantaskních obvinění ve jménu třídního boje a ideologie“.
Koláček obdaroval prokurátorku soškou anděla a svíčkou
Zatímco ostatní obžalovaní nacházeli pro švýcarskou prokuraturu jen slova ostré kritiky, bývalý spolumajitel firmy Antonín Koláček věnoval dnes během svého závěrečného slova hlavní prokurátorce zdobenou svíčku a porcelánovou sošku anděla. „Já, protože potřebuju niterně žít v rovnováze, bych rád vyjádřil úctu paní (prokurátorce) Grazielle de Falco (Haldemannové) a úctu k právu mýlit se,“ řekl Koláček, který po roce 2003 opouštěl svět byznysu a v posledních letech se zaměřuje na nejrůznější duchovní nauky.
„V dobách, kdy to bylo pro mě těžké, kdy má mysl plula v temnotách a nebylo úplně jasné, odkud přichází nepřítel, kdo se přetvařuje a kdo mluví pravdu, tak mi pomáhal tento anděl jako nositel čistého vědomí,“ řekl Koláček. K překvapení soudu se pak zvedl z lavice obžalovaných, přešel k Haldemannové, předal jí svíčku a anděla a dlouze a hluboce se jí uklonil. „Jste součástí mého osudu a já jsem za to vděčný,“ řekl prokurátorce, která byla zjevně vyvedena z míry.
„Já v této chvíli mohu a potřebuju říci, že cítím velký vnitřní klid. Jsem plně smířen se vším, co se dělo, a plně připraven na vše, co se bude dít,“ ukončil Koláček svou řeč, která uzavřela přelíčení. „Jsem připraven na jakékoli rozhodnutí,“ prohlásil. Připustil, že rozsudek bude pro něj „hodně důležitou částí života“. „Všechno v mém životě se promění. Ať bude verdikt jakýkoli, změna nastane v každém případě … Půjde o to, kde budu trávit čas a čemu budu věnovat svoji energii,“ dodal.
