Praha – Nepotřebné bitevníky L-159 se zřejmě konečně prodají. Zájem o ně má americká společnost Draken International. Mohlo by se tak konečně ukončit desetileté období, kdy letadla bez užitku stála v hangáru. Za údržbu nepotřebných strojů stát přitom ročně platil 30 milionů korun. Kupce, který by ho nepříjemného břemene zbavil, se sice snažil aktivně hledat, avšak bez úspěchu.
Třicet šest bitevníků, které si postupem času vysloužily nelichotivou přezdívku „české ležáky“ se armáda v minulosti snažila prodat do Indonésie, Mali, Venezuely, Jemenu, Egypta, Nigérie nebo na Filipíny. Z evropských zemí se o bitevníky zajímalo také Slovensko, Polsko, Řecko nebo Maďarsko. Kupec se nikdy nenašel.
Nejblíže prodeji bylo 28 L-159 zřejmě loni, kdy měly zamířit do Iráku. Obchod se ale nepodařilo dotáhnout do konce zřejmě i kvůli neshodám uvnitř irácké vlády. Na jaře letošního roku se pak ministerstvo obrany pokusilo o dražbu letadel soukromníkům včetně výstředních miliardářů. Nabídky, které obdrželo, ale údajně byly příliš nízké.
Prodej pod cenou
Iráčané, kteří byli zřejmě jedinými vážnými zájemci o L-159, nabízeli za 28 letadel 19,2 miliardy korun. Teď se stejná flotila prodává jen za půl miliardy. Podle expertů už nebylo na výběr. „Tady šlo už jen o to prodat ta letadla za jakoukoliv cenu, protože to, že budou někde létat, může mít pozitivní vliv na výrobce, který může poskytovat servis,“ míní letecký publicita Tomáš Soušek.
Kontrakt vítá i Aero Vodochody. „Spolupráce s americkou společností, která letadla plánuje koupit, bude znamenat nový impulz pro program L-159 jako takový. Jedná se o strategické partnerství, které bude mít hlubší charakter než jen údržbu flotily,“ řekl portálu ČT24 prezident společnosti Ladislav Šimek.
Vstupenka do NATO
Za hlavní důvod, který komplikuje prodej L-159 do zahraničí, experti považují použité americké technologie. Politika USA tak může zabránit tomu, aby se L-159 například dostaly do některých islámských zemí, které dříve patřily k důležitým odbytištím českých letadel. Že to tak bude, bylo dle expertů jasné od začátku. „Spojené státy si daly jasnou podmínku, do kterých zemí mohou být letadla s jejich technologií exportována, a do kterých nikoliv. Dokonce si vyhradily právo vetovat vývoz těchto zbraní do zemí, které považují za hrozby nebo za nebezpečné státy,“ podotkl bezpečnostní expert z fakulty mezinárodních vztahů VŠE Jan Eichler. Svého veta USA aktivně využívají. Stoply například prodej nepotřebných L-159 do Bolívie.
Proč tedy Česko po americké technologii vůbec sáhlo? Jak tvrdí experti, byl to klíčový tah pro vstup Česka do NATO. „Pro nás bylo tehdy klíčové stanovisko USA, jestli se Clintonova administrativa přimluví za to, aby se Česká republika do NATO dostala. Prezident Clinton razil politiku dobývání nových trhů, aby se mu cestou rozšiřování NATO otevřela cesta, jak vyvézt důležité systémy vyrobené v USA,“ vysvětlil Eichler. Podobnou výhodu francouzská konkurence nabídnout nemohla.
Svou roli v komplikacích s prodejem sehrála nejspíš také silná zahraniční konkurence na trhu, která měla dle odborníků mnohem tvrdší lokty ve vyjednávání. „Aero Vodochody nedokázalo nabídnout podporu provozu letadel v takové šíři, jako dokázaly nabídnout větší firmy,“ míní Soušek.
Politika podruhé
Politika zřejmě sehrála roli také v tom, proč armáda nakoupila bitevníků víc, než jich ve skutečnosti potřebovala. V roce 1997 si Tošovského vláda objednala 72 L-159 v celkové hodnotě 52 miliard korun. Do provozu jich ale bylo uvedeno jen 24. Jak již dříve naznačil tehdejší náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, o tom, že se letadel kupuje víc, než je třeba, se vědělo od začátku. Jenže Aero Vodochody zakázku potřebovalo a nákup většího počtu strojů se tak podle Šedivého stal „verzí podpory českého zbrojního průmyslu“.
Méně bitevníků nebylo možné objednat ani s ohledem na ekonomiku firmy. „Sedmdesát dva kusů byla základní hladina, při níž měla být výroba letounů rentabilní,“ připomněl Eichler. Požadavky NATO neměly na počet objednaných bitevníků vliv.
Výlet do Španělska
Prodat se žádnou L-159 za hranice sice zatím nikdy nepodařilo, pětici bitevníků nicméně armáda v roce 2009 vyměnila za jeden z transportních letounů CASA. Do Španělska tehdy putovaly tři jednomístné a dvě dvoumístné verze L-159.
Česká strana si od výměny mimo jiné slibovala, že pokud by L-159 začaly létat v zahraničí, mohlo by to pro Česko znamenat dobrou vizitku u případných zájemců, a tedy i snazší prodej nepotřebných strojů.
Jenže L-159 ve Španělsku nelétaly. Dvoumístné letouny se po čase vrátily zpět do Česka v rámci kompenzace za jeden z elektronických systémů letadel CASA, který nefungoval správně. Zbylá tři letadla nový vlastník – výrobce letecké techniky EADS – letos v létě prodal kalifornské společnosti Hexadyne. Ta je obratem přeprodala dál. Podle ředitele Aera Vodochody měla být údajně kupcem společnost Lewis Legends. Zda vůbec a případně jak jsou letadla využívána, se však zjistit nepodařilo.
