Dcera sovětského maršála Ivana Koněva Natalja vzala zpět svůj návrh, aby byl pomník jejího otce převezen do Ruska. Tento nápad vítal mimo jiné starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09) s tím, že městská část ruské straně sochu, která je jejím majetkem, opakovaně nabízela.
Koněvova dcera stáhla návrh na převezení pomníku otce do Ruska
Události: Koněvova dcera změnila názor na převoz sochy otce (zdroj: ČT24)
Natalja Koněvová už nechce, aby sochu jejího otce převezli do Moskvy. Prý jen emotivně reagovala na informaci, že by měla zmizet z náměstí v Praze. V paměti má totiž scénu z polského Krakova, kde podobnou strhli s oprátkou na krku.
„Pomník není naše rodinná historie. Je to pomník historické události, vítězství ve druhé světové válce. Ať to tedy řeší český národ, ať to řeší potomci těch, kteří bojovali s fašismem,“ sdělila v rozhovoru pro Českou televizi.
Připomněla, že pomník nepostavil Sovětský svaz ani současné Rusko. Vybudoval ho komunistický režim v roce 1980. „Nikdy by se nemělo pohrávat s historií. Bývá velmi krutá a má tendenci se opakovat,“ myslí si.
Diví se, že pomník otci, který podle ní Prahu zachránil a který obdržel vysoká vyznamenání i na Západě, vyvolává v Praze takové reakce. Připomíná květnové dny, kdy Pražané spontánně ruské vojáky vítali: „Neviděli v nich okupanty ani opovrženíhodné nepřátele.“
Koněv přišel do Prahy až po nejtvrdších bojích
Spornou roli Koněva na konci války v hlavním městě vysvětlil historik Ústavu pro studium totalitních režimů Jaromír Mrňka: „V noci z 8. na 9. května předsunuté jednotky prvního ukrajinského frontu, kterému (Koněv) velel, vstoupily na území Prahy a po rozbřesku začaly postupně procházet ulicemi a účastnily se osvobození Prahy. Ta v té době již v zásadě nebojovala, ty nejtvrdší boje byly ukončeny. Povstání propuklo ze 4. na 5. května, nejtvrdší boje probíhaly 7. května. Do nich výrazně zasáhly jednotky generála Buňačenka, takzvaní vlasovci, kteří přispěchali Pražanům na pomoc.“
To potvrzuje i jeho kolega z Vojenského historického ústavu Jiří Plachý: „Komunisté po roce 1945 se snažili vytvořit tu fikci, že Praha byla zachráněna v poslední chvíli Rudou armádou před nějakou destrukcí, což samozřejmě neodpovídalo skutečnosti.“
Koněv vyvolává kontroverze i kvůli svému podílu na krvavém potlačení vzpoury Maďarů proti komunistickému režimu a sovětské okupaci v roce 1956. V roce 1961 byl maršál u dalšího vypjatého okamžiku, když velel sovětským silám ve Východním Německu v době stavby Berlínské zdi.
Potyčky u sochy
Pomník v Praze vyvolává kontroverze léta. O jeho odstranění jednala radnice městské části už v 90. letech. V roce 2014 se na něm poprvé objevila růžová barva. Podobné protesty se pak opakovaly každý rok.
Vloni radnice Prahy 6 doplnila místo o informační desky. Ty popisují Koněvovu účast při potlačení maďarského povstání nebo jeho zpravodajskou účast před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.
Naposledy byl pomník popsán a polit barvou letos 22. srpna. O osm dní později městská část nechala kolem sochy postavit lešení a dala ji zakrýt plachtou. Krok odůvodnila tím, že se o tento svůj majetek musí starat a jinak ho nedokáže ochránit před obarvením.
Ruský ministr kultury Vladimir Medinskij potom přirovnal starostu Koláře k nacistům a svůj výrok následně potvrdil. To vyvolalo kritiku většiny českých politiků.
O osudu sochy bude ve čtvrtek jednat zastupitelstvo Prahy 6. Zatím se spekuluje o několika variantách – třeba že pomník zůstane na svém místě nebo že bude přemístěn na Olšanský hřbitov či do nějakého muzea. Ve hře je i varianta referenda.