Na covidové jednotky se změnila některá oddělení v psychiatrických léčebnách. Péče o nakažené a zároveň duševně nemocné je v mnohém jiná a zásadně komplikovanější. Pocítil to například personál nemocnice v pražských Bohnicích.
Pavilon 26 v Bohnicích funguje jako covidová jednotka od jara. Jsou v něm pacienti se závažnými diagnózami a zároveň s podezřením na nákazu covidem-19.
„Jsou tam lidé s psychózou, kdy má pacient narušený kontakt s realitou. To byli třeba ti, kteří nám mimo jiné tvrdili, že covid neexistuje. Dál jsou to pacienti s depresemi, kdy jsou zase přesvědčeni, že jim byl covid diagnostikován a oni jsou zodpovědní za to, že nakazili celé Česko,“ popisuje vedoucí lékař akutní péče v Psychiatrické nemocnici Bohnice.
Někteří pacienti bývají agresivní, a proto nebezpeční sobě i okolí. Pod dohledem kolegů tak takového pacienta musí sestra přesvědčit, aby si nechal udělat test na koronavirus. Ten ho opakovaně odmítá. „Na co jsme nebyli běžně připravení, byli pacienti v takovém stavu, že potřebovali třeba třikrát týdně dialýzu. To bývají často pacienti neklidní, kteří nejsou zvladatelní nikde jinde,“ říká Trančík.
Nemocnice má pro případy nákazy koronavirem také infekční zónu. Kapacitu má na osmnácti lůžkách. V tomto období je denně téměř naplněná. Na jaře měli osm pozitivních. Teď za dva měsíce je jich už 150. Dočasně tedy omezili třeba oddělení pro závislosti, aby v Bohnicích vznikla další místa.
„Spousta našich pacientů je mimo kontakt s realitou, ta práce je náročná, musíme mít trpělivost, každodenně jim to v klidu vysvětlovat,“ říká lékařka z Bohnic Dagmar Stoszková.
Podobné pracoviště funguje ve fakultní nemocnici v Brně a Ostravě. „Problém je v tom, že se tam míchají lidé staří, dementní, ale i pacienti v akutní fázi psychózy, depresivní – i to klade větší nároky na ošetřovatelský personál,“ vysvětluje bohnická primářka oddělení akutní péče Zdeňka Vyhnánková.
Samotnou léčbou koronaviru ale obtíže nekončí. Péče se často musí prodloužit, aby se zlepšil i duševní stav pacientů.
