Dlouhodobý pobyt v extrémním prostředí Antarktidy pravděpodobně škodí mozku. V aktuálním vydání odborného časopisu The New England Journal of Medicine to tvrdí němečtí vědci. Podobné důsledky by podle nich mohly mít i vesmírné mise.
Trvalá tma, až minus 50 stupňů pod nulou, stále stejné ledovce a nemožnost rychlého odcestování. Dlouhodobý pobyt v takových podmínkách může mít podle týmu kolem Alexandera Stahna z berlínské univerzitní nemocnice Charité výrazné dopady na mozek.
U lidí, kteří pobývali 14 měsíců na antarktické výzkumné stanici Neumayer-Station III, byly zjištěny úbytky hmoty v hipokampu, součásti mozku odpovědné za paměť a prostorovou představivost. Zatím ale není jasné, co přesně tyto změny v mozku vyvolává.
Vědci s pomocí magnetické rezonance získali snímky struktury mozku před a po expedici v Antarktidě. U pětice mužů a čtyř žen rovněž analyzovali krevní vzorky a podrobovali je pravidelným kognitivním testům. Výsledky byly porovnávány s kontrolní skupinou v Německu.
Mozek v Antarktidě trpí
U kognitivních cvičení se za normálních okolností dostavuje učební efekt, vysvětluje vedoucí studie Stahn. Čím výraznější byly u zkoušených osob změny na mozku, tím méně rostla křivka učení. Vzhledem k relativně nízkému věku od 25 do 36 let byly změny na mozku u sledovaných lidí překvapivě velké. Účastníci sami je však nevnímali. Kromě toho nebyli všichni muži a ženy zasaženi stejnou měrou.
Mezi možné faktory způsobující změny řadí vědci malé množství podnětů, málo sociálních kontaktů, špatný spánek nebo problémy ve skupině. Podle Stahna je důležité hledat možnosti, jak těmto důsledkům předcházet.
Dlouhodobé negativní důsledky by však podle Stahna členové expedice mít neměli. „Mozek je v těchto oblastech nesmírně přizpůsobivý. Předpokládám, že tyto změny jsou vratné,“ řekl vědec. Připustil ale, že zatím k tomu nemá žádná data.
Vědci rovněž upozorňují, že studie s devíti účastníky je velmi malá, a výsledky je proto třeba interpretovat s opatrností. Pokusy se zvířaty ale už dříve několikrát ukázaly, že monotónní prostředí a sociální izolace mají na mozek škodlivé účinky.
Polárníci jako astronauti
Změny na mozku byly zaznamenány také u účastníků vesmírných misí. V květnu byla představena studie, která ukazovala, že při delších pobytech na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) se členům posádky zvětšují určité duté prostory v mozku. Dá se předpokládat, že s tím souvisí i často pozorovaná ztráta ostrosti zraku u kosmonautů, uvedli vědci v odborném časopise PNAS.
Mozkové komory, dutiny vyplněné mozkomíšním mokem, se u 11 vyšetřovaných kosmonautů během mise zvětšily v průměru téměř o 12 procent a výrazná změna byla měřitelná ještě po sedmi měsících.
Už dříve lékaři uváděli, že i půl roku po návratu z dlouhodobých vesmírných misí přetrvávaly rozsáhlé objemové změny v mozku kosmonautů. Týkalo se to především takzvané šedé kůry mozkové sestávající především z velkého množství nervových buněk. Existují indicie, že účinky na mozek jsou tím větší, čím déle lidé pobývají ve vesmíru. Zatím není jasné, zda mají změny vliv na schopnost myslet.
