Expertní komise světových geologů se shodla, že Země vstoupila do nové epochy – do geologického věku člověka, který se jmenuje antropocén.
O potvrzení nástupu antropocénu jednali vědci z celého světa na 35. světovém geologickém kongresu, který se právě koná v jihoafrickém Kapském městě. Pracovní skupina věnovaná antropocénu (AWG) hlasovala, zda mají vědci dostatek důkazů k tomu prokázat existenci antropocénu. Z 35 členů komise se na tom shodlo 34 vědců: podle nich je v geologii planety dostatek důkazů, že člověk je převažujícím činitelem na změnách planety.
Že se vědci shodnou, se sice čekalo, ale již méně očekávané bylo, že se vědci shodli také na tom, od kdy vlastně antropocén nastoupil. Podle AWG je tím přelomem rok 1950 a tím geologickým důkazem je náhlý vzestup v úrovni plutonia v geologických vrstvách. Jeho příčinou jsou testy atomových zbraní, které spustily velmoci na začátku Studené války.
Komise se shodla, že „lidský vliv zanechával identifikovatelné stopy v sedimentárních vrstvách po dobu tisíců let. Ale opravdu velké a současně globální změny systému planety Země se zintenzivnily až v polovině 20. století. Polovina 20. století nejlépe reprezentuje začátek potenciální epochy jménem antropocén“.
Podívejte se na rozhovor s geologem Václavem Cílkem na toto téma:
Během dalšího hlasování se měla komise dohodnout, jestli je vhodné termín antropocén formalizovat – tedy aby se toto slovo začalo užívat jako termín s jasným obsahem. Pro hlasovalo 30 členů komise, tři byli proti a dva se zdrželi.
Přepište učebnice! Ale kdy?
Pro zbytek světa toto rozhodnutí zatím není nijak závazné. Aby se pojem antropocén dostal do školních učebnic, bude ještě několik let trvat. Na Geologickém kongresu se delegáti rozhodli, že by rádi, aby se to stalo do dvou let.
Do té doby je třeba řádně tento fenomén popsat a také co nejlépe a současně nejjednodušeji a nejpochopitelněji definovat. Děti, které nastoupí do škol kolem roku 2020, tedy již budou s pojmem antropocén zacházet zřejmě podobně přirozeně jako dnešní dospělí s výrazem „doba ledová“.
Jak vypadá věk člověka
S tímto pojmem přišel držitel Nobelovy ceny za chemii Paul Crutzen už roku 1995. Označil tak globální působení člověka na celou planetu – v několika vědeckých pracích popsal, že nejmocnější silou, která působí na Zemi, je ve všech ohledech člověk. Má největší vliv na druhové složení rostlin i živočichů, mění klima, ale také už od průmyslové revoluce dokáže ze všech přírodních sil nejintenzivněji měnit samotný povrch planety.
Zemětřesení, tsunami, erupce sopek a další geologické procesy – to vše má od 20. století výrazně menší vliv na Zemi než stavba dálnic, budování velkoměst, globální těžba nerostů a další projevy lidské činnosti.
Nejde jen o domněnky, nedávno globální zásah lidstva potvrdila studie vědeckého týmu vedeného archeoložkou Nicole L. Boivinovou. Ta se pokusila odpovědět na otázku, zda na Zemi ještě existuje nějaké místo, které by nebylo zasažené vlivem člověka. Odpověď byla záporná – na celé naší planetě takové místo neexistuje.
Radioaktivita z elektráren, plast, skleníkové plyny a další projevy lidské činnosti už zasáhly podle této studie 100 procent zemského povrchu, od vrcholku Mount Everestu až po nejhlubší místo Mariánského příkopu.
Jak silný je vliv člověka na naši planetu? Podívejte se na rozhovor s geologem Václavem Cílkem v pořadu Hyde Park Civilizace:
