Zatímco ve 20. století zažilo lidstvo běsy dvou světových válek a poté se obávalo možnosti vypuknutí ničivého jaderného konfliktu, v případě 21. století se vedle terorismu jeví být nejzávažnější hrozbou změna klimatu. Jejím primárním projevem je globální oteplování. Nadcházející klimatický summit v Paříži, který se odehraje za přítomnosti vedoucích představitelů téměř všech zemí planety, by mohl sehrát klíčovou úlohu v celosvětovém úsilí postavit se dopadům klimatických změn. A to především tím, že se začnou výrazně omezovat emise skleníkových plynů, které vznikají lidskou činností.
Změna klimatu je fakt. Vědci i politici bijí na poplach
„Ukázalo se, že na teplotu na Zemi má koncentrace skleníkových plynů v atmosféře zásadní vliv. Je už jednoznačně prokázáno, že jde přímo o lineární závislost, tedy čím je větší koncentrace skleníkových plynů, především oxidu uhličitého, tím je větší teplota,“ tvrdí Bedřich Moldan z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.
Studie Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) z roku 2007 uvádí, že většinu nárůstu průměrných globálních teplot, který pozorujeme od poloviny 20. století, velmi pravděpodobně vyvolalo zvýšení koncentrací skleníkových plynů vyprodukovaných člověkem (vědci je označují jako antropogenní).
Nejvyšší koncentrace skleníkových plynů za 800 tisíc let
Tento nárůst, který začal v době průmyslové revoluce a od té doby stále graduje, je důsledkem zejména spalování fosilních paliv (ropa, zemní plyn, uhlí), kácení tropických lesů a intenzivního zemědělství.
Vývoj celosvětového množství CO2 z fosilních paliv 1900–2011
Nejnovější zpráva mezivládního panelu IPCC pak zdůrazňuje, že koncentrace oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v ovzduší vzrostly na úroveň, která nemá obdoby nejméně za posledních 800 tisíc let.
Nevratná změna nastane při oteplení o 2 stupně Celsia - aktuální trend ale ukazuje oteplení až o 5 stupňů
Spalování fosilních paliv je hlavní příčinou čtyřicetiprocentního nárůstu koncentrace oxidu uhličitého od doby průmyslové revoluce. Světová produkce skleníkových plynů se zrychluje: z ročního růstu o 1,2 procenta v období let 1970 až 2000 na 2,2 procenta v dekádě 2000 až 2010.
Když dnes ještě někdo tvrdí, že se nemění klima, tak je to pro mě zcela nepochopitelné.
Vědci varují, že jestliže emise skleníkových plynů budou nadále růst, překročíme hranici, za kterou se globální oteplování stane katastrofickým a nezvratným. Hranice nevratné změny v ekosystémech byla na základě modelů a výpočtů stanovena na oteplení o maximálně 2 °C vůči předindustriálnímu období.
Nicméně aktuální trend nárůstu emisí (vědci používají termín trajektorie) naznačuje zvýšení teploty až o 5 °C. To sice na první pohled nemusí vypadat jako zásadní zvýšení, ale je třeba si uvědomit, že například rozdíl teplot mezi současným světem a poslední dobou ledovou je právě okolo 5 °C. Tudíž i malé změny v teplotě mohou znamenat obrovské rozdíly pro celou Zemi.
Změny klimatu už překračují rámec dlouhodobého přirozeného vývoje
Většina světových kapacit z různých oborů se shoduje, že změny, které pozorujeme nyní, se vymykají dlouhodobému přirozenému vývoji klimatu.
Tento názor sdílí i původně velmi skeptický profesor Richard A. Muller z Kalifornské univerzity - zakladatel projektu Berkeley Earth Surface Temperature, jehož hlavním cílem bylo vyřešit kritiku současných metod záznamů a analýzy teplot zemského povrchu.
„Po intenzivní výzkumné činnosti dospěl k závěru, že globální oteplování je reálné a že dřívější odhady tempa oteplování byly správné. Dokonce se odvažuji zajít o krok dále: Lidé jsou téměř výhradní příčinou tohoto jevu,“ prohlásil Muller.
GALERIE
Globálním projevům klimatických změn čelí všechny kontinenty
Extrémní výkyvy počasí, neúroda, fauna a flóra v ohrožení
- K často zmiňovaným následkům globálního oteplování patří tání ledovců a s tím spojený růst hladiny oceánů, což může ohrozit nízko položené přímořské oblasti. Podle mezivládního panelu IPCC by se hladina světového oceánu mohla zvýšit do roku 2100 o 26 až 82 centimetrů, což by se mohlo dotknout až 280 milionů lidí. Jeho zvyšující se teplota i kyselost navíc ničí tropické korálové útesy.
- Dále je důsledkem globálního oteplování častější výskyt extrémních povětrnostních jevů, jako jsou záplavy, velká vedra nebo hurikány.
- Změny počasí mohou kvůli neúrodě uvrhnout podle Světové banky do chudoby dalších 100 milionů lidí.
- Někteří vědci také varují před možností většího rozšíření malárie a dalších chorob. Podle Světové banky by to mohlo postihnout až 200 milionů lidí.
- Hrozí také vyhynutí až 30 procent živočišných a rostlinných druhů v případě, že by teplota vzrostla o 2,4 procenta.
Hyde Park Speciál ke změně klimatu (zdroj: ČT24)
Klimatickou časovanou bombou se zdá být oteplování permafrostu, tedy trvale do hloubky zmrzlé půdy. Permafrost ovlivňuje život komunit, infrastrukturu, živočišné druhy a dokonce i stabilitu hor ležících směrem na jih. Zaujímá 25 procent nadmořského území na severní polokouli, 23 milionů kilometrů čtverečních, od Kanady po Aljašku až na Sibiř, ale vyskytuje se i v Grónsku, ve Skandinávii, v Mongolsku a v Číně, napsala agentura AFP.
Právě arktické ekosystémy jsou globálním oteplováním zvláště postiženy, neboť v těchto oblastech je růst teplot až dvakrát vyšší, než činí celosvětový průměr.
Posledních patnáct let bylo v Česku plné extrémních výkyvů
Zvyšující se extrémy klimatu jsou jasně patrné i v Česku. „Počasí u nás ve 20. století bylo relativně klidné. Extrémy se vyskytovaly, ale pouze jednou za nějaké období,“ říká Radim Tolasz. Potom ale podle něj přišly dvoje velké povodně - v roce 1997 na Moravě a v roce 2002 hlavně v Čechách.
V roce 2003 následovalo sucho a v roce 2006 zimní povodeň. V letech 2008 a 2009 orkány Kyrill a Emma, v roce 2010 přívalové povodně. „Pak začaly horké vlny. A v roce 2013 jsme dokonce zaznamenali všechny tyto extrémy. Čili to, co jsme ve 20. století měli sem tam, se nám v Česku nashromáždilo do posledních patnácti let,“ potvrzuje klimatolog Radim Tolasz.
Obama: Podnebí se mění rychleji než úsilí, kterým na to reagujeme
S varovnými apely vědců v současnosti souhlasí už drtivá většina politických špiček včetně představitelů světových velmocí. „Věda je stále přesnější a dokazuje, že to, co bylo vzdálenou hrozbou, je skutečností. Ti, kteří přehlížejí vědu, jsou stále osamělejší. Jsou na ostrově, který mizí,“ prohlásil letos v září americký prezident Barack Obama.
Viditelnou snahu dohodnout se v Paříži prezentovaly i Indie, Čína a Kanada, které spolu se Spojenými státy byly dříve označovány za „velké žáby na prameni“ v globálním boji proti změně klimatu.
Na základě zpráv panelu IPCC a dalších publikovaných vědeckých studií se již řada zemí pustila do přípravy národních programů. Ty se sice na jedné straně snaží přizpůsobovat důsledkům změn klimatu, ale současně plánují i konkrétní kroky, jak emise skleníkových plynů snížit.
V praxi jde hlavně o odklon od fosilních paliv a přechod na takzvanou nízkouhlíkovou (či úplně bezuhlíkovou) ekonomiku - tento termín označuje způsob výroby, dopravy a využití energie, který drasticky sníží nebezpečné emise. „Chceme-li odvrátit hrozbu obtížně obyvatelného světa pro naše potomky, budeme muset výrazně proměnit organizaci ekonomiky i individuální životní styl směrem k nízkoemisnímu,“ napsal na svém webu ČRo Radio Wave.
Aktivní jsou i jednotlivé regiony a místní samosprávy. Například australský svazový stát Jižní Austrálie oznámil před nedávnem revoluční krok - do roku 2050 hodlá redukovat čisté emise oxidu uhličitého na nulu. Dosáhnout toho chce hlavně prostřednictvím bezemisní energetiky, kdy se při výrobě elektřiny a tepla bude výhradně spoléhat na obnovitelné zdroje.
Papírové větrníky coby symbol Pařížské klimatické konference
Výsledkem konference má být dohoda o omezení skleníkových plynů během několika desítek let
Cílem pařížské konference je vytvořit celosvětovou „pařížskou klimatickou alianci“, která má být schopna udržet růst průměrné globální teploty pod dvěma stupni Celsia v porovnání s úrovněmi předindustriální éry.
Z klíčového summitu by měla vzejít dohoda o omezení emisí skleníkových plynů na několik příštích desetiletí. Nové ujednání má od roku 2020 nahradit Kjótský protokol, který se původně vztahoval na období od roku 2008 do roku 2012, ale jeho platnost byla prodloužena právě do roku 2020.
Na zahájení přijedou Barack Obama i Vladimir Putin
Pařížská konference (21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy o změně klimatu - označovaná taky jako COP21) potrvá od 30. listopadu do 11. prosince. Konat se bude za mimořádných bezpečnostních opatření, která si vyžádaly nedávné teroristické útoky ve francouzské metropoli.
Na zahájení konference se sjede 147 šéfů států a vlád včetně prezidentů USA Baracka Obamy, Ruska Vladimira Putina nebo Číny Si Ťin-pchinga. Českou republiku bude v pondělí na jednáních na pařížském předměstí Le Bourget zastupovat premiér Bohuslav Sobotka.
- Teorie člověkem způsobeného oteplování má však i své odpůrce. Podle nich není vztah mezi oteplováním a lidskou činností jasně prokázaný a může jít o přirozený jev, který provází klima od pradávna. Jako možnou příčinu těchto výkyvů uvádějí například změny sluneční aktivity či drobné odchylky v rotaci zemské osy.
- Část odborné veřejnosti prosazuje ekonomický přístup k problematice změny klimatu a srovnává náklady a přínosy jednotlivých opatření v boji s globálním oteplováním. Mnohdy je vůči nim kritická s poukazem na jejich finanční náročnost a neefektivitu. „Je třeba si dát pozor, abychom neřešili problém, který nás stojí procento HDP, za cenu deseti procent HDP,“ míní Bjorn Lomborg, dánský statistik a politolog, jeden z nejčastěji citovaných skeptiků vůči existenci globálního oteplování.
- Lomborg vydal před nedávnem studii, jejímž závěrem je, že celosvětové přísliby snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030, jak je státy prezentovaly před Pařížskou konferencí, zastaví nárůst teploty pouze o 0,17 stupně Celsia.