Před 50 lety obsadily armády pěti států Varšavské smlouvy území Československa. Na severní Moravu mířilo 70 tisíc vojáků. Doprovázela je kolona 1800 tanků. Nesouhlas s okupanty chtěli vyjádřit i zaměstnanci ostravských hutí - na tanky plánovali lít rozžhavené železo.
Odboj a napadení sovětských vojáků plánovali pracovníci tehdejší nové huti. Ti byli příjezdem vojsk překvapeni na noční směně. A podle archivářů byli doslova paralyzováni, což se později projevilo i na samotné výrobě.
Okupanti, běžte domů a tam řekněte, co jste udělali. Ruské nápisy určené sovětským vojskům se po osudové noci objevily na výrobních zařízeních i u vstupních bran do závodu.
Podle Hany Benkeové, archivářky hutí ArcelorMittal Ostrava, z tohoto období ale v historických análech mnoho nezůstalo. „A to, co zůstalo, to bylo uschováno do roku 1990 v krabici, která byla zapečetěná, a nemohlo se do ní nahlížet,“ doplnila.
U každé brány čekaly na zaměstnance tanky a vojáci s kulomety, zjistila z dobových zpráv redaktorka České televize Pavla Daňková. Vedení psalo na nejrůznější místa dálnopisy, rezoluce a nesouhlasné dopisy. Ty byly později zničeny.
„Byla tam uvedena podpora jednak panu Dubčekovi (první tajemník ÚV KSČ, pozn. red.) a lidé rovněž vyzývali k odporu vůči okupačním vojskům,“ doplnila Hana Benkeová.
Surový kov se měl vylít z Veroniky
Hlavním nástrojem hutníků proti okupaci měla být takzvaná Veronika. Pojízdný mísič, který dodnes vozí surové železo mezi vysokou pecí a ocelárnou. Zaměstnanci hutí chtěli rozžhavené železo podle archivářky vylít na tanky projíždějící v areálu podniku.
To se ale nakonec nestalo. Starší a obezřetnější zaměstnanci byli proti. Obávali se totiž reakce vojáků.
Rostislav Pyš pracuje s Veronikami téměř 40 let. Vylít rozžhavené železo na tank by podle něj znamenalo jistou tragédii. Materiál může mít podle něj až 1300 stupňů Celsia a stroj by mohl zcela zničit. A s ním kvůli následnému výbuchu munice a paliva nejspíš i značnou část podniku.
Vpád vojsk poškodil celý region
Okupace průmyslové podniky v dnešním Moravskoslezském kraji ochromila. V huti chybělo uhlí a tím pádem scházel i koks na výrobu surového železa a oceli.
Jan Počta končil v době okupace vysokou školu a nastupoval povinný vojenský výcvik. Když se vrátil, některé profesory už na svém místě nenašel.
„Museli se rozloučit dokonce se školou. Ani na vědecké a výzkumné části nemohli pracovat, museli odejít tady do Vítkovic. Jeden můj kantor mě dokonce vozil trolejbusem, čili nemohl v oboru vůbec pracovat,“ dokončil Jan Počta.
Srpnové události roku 1968 v Ostravě přibližují rozhlasoví a televizní moderátoři i herci poloamatérského divadla. Dokument s názvem Ostravské jaro natočil pro Českou televizi režisér Aleš Koudela. Pod archivními záběry tanků v ostravských ulicích vzpomínají pamětníci na události, které srpnové okupaci předcházely, i na ilegální vysílání přímo z televizního vysílače nebo rozhlasového studia.
