Brno – Před sedmdesáti lety padla německá obrana Brna a na Zemské sněmovně zavlála československá vlajka. Jaké byly poslední měsíce války a první chvíle svobody města, kde se ještě před válkou hlásila téměř čtvrtina obyvatel k německé národnosti? Podívejte se, jak osudové momenty zachycují fotografie z muzeí a archivů.
Tep města začal na sklonku války utichat. Rudá armáda se na porážku Němců v Brně připravovala i pravidelným bombardováním. Pumy nepřestaly padat ani v posledních týdnech války, obzvlášť tragický byl nálet 8. dubna 1945. Bombardéry duněly nad městem, ale nikdo jim nevěnoval pozornost. Nebyl ani vyhlášen letecký poplach. V 15:08 centrum města zasypaly malé tříštivé bomby. Nejvíc obětí bylo v parku na Kolišti, kam v době náletu lidé vyrazili na odpolední procházku. Poškození utrpělo mnoho domů včetně hlavního nádraží, brněnské nemocnice U sv. Anny a Úrazové nemocnice.
Kam v Brně dopadaly v letech 1944-1945 pumy prozradí aplikace „Bombardování Brna“.
Po dalších náletech 12. dubna se v moravské metropoli veškerý veřejný život definitivně zastavil. Lidé přestali chodit do zaměstnání, o den později se zavřely školy a město se připravovalo na příchod válečné fronty. Než se Brno dočkalo osvobození, zemřelo při spojeneckých náletech 274 lidí a 333 bylo zraněno.
Konečná ofenziva, která měla Němce v Brně definitivně porazit, přišla 26. dubna. Vojska 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského se už od svítání chystala na brněnských předměstích k závěrečnému úderu na vnitřní město. Trvalo to zhruba dvě a půl hodiny, než na budově Zemského úřadu v centru města zavlála československá vlajka. Kolem poledne se vzdalo i pět set říšských vojáků, kteří drželi pozice na hradě Špilberk. Do večera Sověti osvobodili téměř celé město s výjimkou severní části, kde se fronta zastavila. O pozice na severu Brna a tím i cestu do Prahy se bojovalo až do 9. května, kdy se německá armáda vzdala.
Zpráva o osvobození Brna pronikla ještě 26. dubna do vysílání moskevského rozhlasu. Na počest vítězů a osvobozeného města bylo ten den v Moskvě vypáleno 20 salv z 224 děl. Zásluhu na osvobození Brna měly zmíněné jednotky maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského. Sám Malinovskij se paradoxně do Brna podíval až v roce 1962, kdy už byl sovětským ministrem obrany. Jeho jméno dodnes nese náměstí u Mahenova divadla.
Návštěva československého prezidenta Edvarda Beneše v Brně v květnu 1945 byla důkazem, že válka skutečně skončila a země je svobodná. Beneš ani tak neplánoval návštěvu jihomoravské metropole, spíš šlo o zastávku na jeho cestě z londýnského exilu. Do Československa mířil z Moskvy za postupující frontou Rudé armády. Prezident do Brna dorazil 12. května a zůstal další čtyři dny. Přiměli ho k tomu jeho spolupracovníci, kteří kvůli bezpečnostním rizikům navrhli ještě o pár dní odložit Benešův příjezd do Prahy. Svou roli ale sehrálo i obrovské uvítání, které desítky tisíc Brňanů svému prezidentovi přichystaly.
