Rodina, škola i knihovna rozhodují o čtenářské budoucnosti dětí. Jakým způsobem ji můžou ovlivnit, shrnuje nová publikace literárního vědce Jiřího Trávníčka. K výsledkům statistického šetření přidává doporučení, jak z potomků „udělat“ pravidelné čtenáře.
Publikace vychází z výzkumu z roku 2018 s přihlédnutím k poznatkům z let 2007, 2010 a 2013. Hlavním tématem je čtenářská socializace. Potvrzuje se například, že velkou roli v tom, zda se staneme čtenáři, sehrává rodina. „Čtenář se rodí ještě dřív, než začne číst, rodí se zázemím, do kterého vstupuje – jsou doma knížky, jsou čtoucí rodiče, jsou čtoucí prarodiče?“ vyjmenovává Trávníček.
Čtenáři se lépe vyznají ve fake news, nečtenáři v chalupaření
Čtení vedle očekávatelného rozvoje slovní zásoby přispívá také k sociální gramotnosti. Čtenáři totiž lépe navazují vztahy s ostatními. „Čtenář je po všech stránkách aktivnější člověk než nečtenář – s jednou výjimkou: nečtenáři jsou aktivnější chalupáři. Čtenář je daleko více angažovaný v místních komunitách, společensky, politicky a tak dále. A dokáže daleko lépe vyhodnocovat informace, vzdorovat tomu, čemu se říká dneska fake news,“ zmiňuje další pozitivní vlivy čtení Trávníček.
Z rozsáhlého průzkumu vyplývá, že pravidelně čte v Česku téměř polovina lidí. Nad románem ovšem už nesedí hodiny v křesle, ale louskají ho spíše po částech. Typickým tuzemským čtenářem je spíše starší žena ze středně velkého města, která má v oblibě lehčí současnou beletrii, třeba detektivkáře Joa Nesbøho. V čtenářském výzkumu byl jeho Sněhulák předloni devátou nejoblíbenější knihou. Vedl Harry Potter následovaný, možná překvapivě, Osudy dobrého vojáka Švejka.
Čtení pro holky nemusí být pro kluky
Tvrdá data přinášejí kromě žebříčku oblíbených knih také informaci, že mnohem lépe porozumí textu čtenář v papírové knize než na obrazovce. Publikace poukazuje také na to, že čtení ohrožuje nástup puberty a středního věku a že ve školách by prospěla doporučená četba více zaměřená na kluky; výběr totiž obvykle vyhovuje spíše děvčatům.
„Není vůbec žádným hříchem, natož kulturním, když si desetiletý či jedenáctiletý kluk bude číst životopis Lionela Messiho nebo Ronalda. Proč ne? Proč z toho dělat něco méněcenného? Mělo by se vnímat, že klučičí a holčičí ve vztahu ke čtení je někdy dost rozdílné,“ upozorňuje Trávníček.
Jak doporučit dětem knihu? Zakázat ji
Pokud jde vliv rodičů na výběr titulů, měli by prý nechat svým potomkům určitou volnost. „Ideální je kombinace zákazu a doporučení, protože, jak známo, zakazované knížky se čtou nejvíc,“ radí.
Pomoc zorientovat se v přebujelém knižním trhu, by rozhodně mohly nejen děti ocenit. Účastníci průzkumu totiž uvedli, že by po knize sáhli mnohem častěji, kdyby nabídka nebyla tak rozsáhlá.
