Jak známo, i cesta může být cíl. Pro Elišku Balzerovou a Tatianu Vilhelmovou, které se jako matka a dcera vydávají na výlet Tátovou volhou, to rozhodně platí. Není ani tak důležité, co objeví na konci, jako spíš to, co o sobě zjistí cestou. Na Mezinárodní den žen, 8. března, přijedou ve snímku režiséra Jiřího Vejdělka i do českých kin.
Iva Jestřábková do původního scénáře, jímž absolvovala na FAMU, prý promítla zážitky ze své rodiny. Jiří Vejdělek do textů při úpravách dodal, co má ve filmu rád. Stejně jako v jeho předchozích snímcích – ať už to byli Účastníci zájezdu, Václav nebo Ženy v pokušení – se i v Tátově volze míchá humor a dojetí.
„Vždycky točím rád příběhy, které mi umožňují dostat na plátno co nejvíce emocí. Většinou se vedle vážnějších scén snažím natočit i něco odlehčenějšího,“ potvrzuje režisér.
Muž, který miluje ženy
Kromě této možnosti se mu podle jeho slov na scénáři líbila také další příležitost natáčet opět film s krásnými ženami. Jak už uvedl dříve, točit ženské osudy je i jeho osudem. „Pořád je lepší, když o ženách točí muž, který je miluje, než muž, který je nenávidí, nebo žena, která od nich nemá dostatečný odstup a nadhled,“ domnívá se.
„Ženským“ režisérem se Vejdělek pro diváky stal především po úspěchu snímku Ženy v pokušení z roku 2010. Tehdy dal po delší době velkou hereckou příležitost v celovečerním filmu Elišce Balzerové. Obsadil ji i do Tátovy volhy. „Předvedla své velké herecké umění zase trošku jinak, hraje jinou maminku než v Ženách v pokušení, ale i v Tátově volze se projevuje její esprit,“ podotýká.
Dědictví po tátovi? Nemanželský syn
Eliška Balzerová je zase ráda, že ve Vejdělkově novince měla větší příležitost zahrát si s Tatianou Vilhelmovou. V rolích matky a dcery se totiž už před dvěma lety potkaly v další úspěšné komedii Teorie tygra, kterou ale natočil Radek Bajgar.
Trable s manželem řeší její postava i tentokrát – i když posmrtně. „Je to jako šachová partie, kde královna ztratí prvním tahem krále. Se ztrátou někoho velmi blízkého se vyrovnává po svém, s humorem, navíc má úžasnou dceru, která má ale také problém,“ uvádí do příběhu Tátovy volhy Balzerová.
Právě dcera Tereza svou matku přesvědčí, aby společně nastartovaly tátova hýčkaného veterána a navštívily jeho někdejší milenky. Vše totiž nasvědčuje tomu, že otec po sobě zanechal nejen dům a truchlící rodinu, ale někde ve světě také nemanželského syna.
Nesrovnalosti v rodině i v životě
„Spousta lidí může mít pocit, že mu doma v dětství něco nehrálo, a pak se v nějakém období svého života dozví, že některé věci byly třeba úplně jinak,“ předpokládá Tatiana Vilhelmová, že neříkání si pravdy není v rodinách tak neobvyklé. I když se nemusí týkat zrovna utajovaného levobočka.
Nesrovnalosti v rodině podle ní mohou vést i k nesrovnalostem v životě, jako tomu je u Terezy. „Celkem vážně onemocní a navíc se zmítá v krizi svého manželství,“ prozradila Vilhelmová. Jejího manžela, v jedné z nemnoha mužských rolí v tomto filmu, hraje Martin Myšička.
I on je vlastně na cestě, v přeneseném významu – hledá správnou cestu ke své ženě. „Pečuju o ní a zároveň ji tak trochu dusím. S tím souvisí otázka, jestli vztah je i práce, rozhodnutí, že druhému budu pomáhat, přestože je mi to v tu chvíli přítěží nebo jsem sám také unavený, nebo je to jen emotivní vlna, že jsme na procházce růžovým sadem,“ upozorňuje Myšička, jaké další téma jeho postava zastupuje.
V menších rolích se diváci ve filmu potkají také s Boleslavem Polívkou a Václavem Neužilem, především ale s filmovými milenkami (a jednou rodinnou přítelkyní): chápavou Emílií Vášáryovou, uštěpačnou Hanou Maciuchovou, která se před filmovou kameru vrátila po osmi letech, bohémskou Evou Holubovou a v neposlední řadě s ostrou Vilmou Cibulkovou, která nepřestala být sokyní ani po dlouhých letech od někdejší milostné avantýry.
