Divadlo v Dlouhé připravilo líbeznou podívanou, v režii Hany Burešové uvedlo Jiráskovu Lucernu tak, aby se soudobý divák nenudil a přece se na své češství dobře upamatoval. Pohádku o svobodě, vzdoru, národním symbolu a čisté lásce proložili muzicírováním, které umožňují hudební vlohy souboru, v čele s Janem Vondráčkem v roli učitelského mládence.
Pro potřeby nového kusu původní text upravili Hana Burešová s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem, scéna Davida Marka přitaká pohádkovému pojetí i parodii na velká národní jeviště.
Atraktivním se jeví obsazení trampského Arnošta Goldflama do role starého vodníka Ivana, mladý vodník Michal v podání Martina Matejky pobaví tanečním využitím růžových pentlí. Magdalena Zimová coby žárlivá Klásková v každé ze svých scén rozdmýchá jevištní energii.
Azyl lesní tůně
Mladé kněžně Evy Hacurové nechybí sebevědomí, noblesa ani uvěřitelná pokora v závěru hry. Mlynář Igora Orozoviče je spolehlivě pevný ve svých postojích, Vrchní Miroslava Hanuše nezklame vtipnou šarží agilního nadřízeného. Je toho více, co stojí za zmínku a vede ke vkusnému obveselení publika. Takže kněžnina replika „Kdyby tu alespoň změna byla, ale ne- nuda za nudu“ se rozhodně nedá doslovně převést k pocitům hlediště.
Zásadní současné vzkazy nesou například promluvy starého vodníka, týkající se osobní svobody a sobeckosti některých z nás. „Pryč z těch lidí falešných. Každý jenom sebe miluje.“
Kolorit figur a figurek, spojený pohádkovými kouzly, drží záživnost, a to především díky schopnosti aktérů nedeklamovat, takže působí v české klasice přirozeně. Romantická scenérie zámečku v lesích u jezera osloví naše city i přes úsměvy ve tvářích. To asi naše skrytá lípa dosud dýchá…
I když osobně inklinuji k jiným dramatickým látkám, musím uznat, že se inscenátoři Lucerny chopili s nápady a chutí, která se všemi herci viditelně rezonuje. Nejbližší reprízu můžete v Divadle v Dlouhé zhlédnout už 26. března od 18 hodin, krátce poté (29. března až 2. dubna) pořádají devatenáctý ročník Festivalu Dítě v Dlouhé.
