Praha - V Evropě se hovoří o generaci nezaměstnaných. Práci totiž nemá téměř 6 milionů lidí pod 25 let. V Řecku nebo Španělsku pak každý druhý. Lídři EU nyní hledali recept na nezaměstnanost na dvoudenním summitu v Bruselu. Daniel Münich, ekonom institutu CERGE-EI, se přitom domnívá, že nějaké celounijní řešení (finanční injekce) nijak podstatně situaci nezmění, jelikož řada zemí má v první řadě problém se vzdělávacím systémem.
Nezaměstnanost v EU je problém, který ovšem netíží všechny země. V Řecku, Portugalsku nebo Španělsku je bez práce každý druhý mladý člověk, Německo na druhou stranu hlásí nejnižší nezaměstnanost za posledních dvacet let. Podle Münicha proto není celounijní řešení situace to pravé. „Výsledkem jednání v Bruselu bude spíš deklarace, že na tomto problému Evropě záleží, břímě ale ponesou na svých bedrech vlády,“ míní ekonom.
Šéfové zemí EU se na podpoře zaměstnanosti dohodli už v dubnu. V letech 2014 až 2020 na ni chtějí dát 6 miliard eur. „Peníze nejsou všechno. Ta druhá polovina je, jakým způsobem to napravit. V řadě zemí nevědí, jak na to,“ prohlásil Münich. Nejdůležitější je podle něj vzdělávací systém, který se ale nedá jen tak rychle napravit.
„Každá země má jinak regulovaný systém. Česko patří v nezaměstnanosti ke spodní třetině, ale máme nízkovzdělané lidi, třetina z nich je nezaměstnaných,“ konstatoval Münich. Upozornil zároveň na to, že krátkodobá nezaměstnanost není tak hrozná jako ta dlouhodobá.
„Musíme oddělovat ten dlouhodobý problém od dlouhodobé recese. To jsou nešťastné generace absolventů – firmy dál nenajímají a lidé berou místa, která nejsou kvalitní,“ upozornil ekonom.
V Česku je bez práce zhruba 550 tisíc lidí. Podle Münicha na nějakou unijní podporu spoléhat nelze. „Budeme si muset vystačit sami. Politika zaměstnanosti má tady velké rezervy,“ řekl Münich. Nutné je podle něj nejdřív zmapovat situaci a upravit vzdělávací systém. Problémem je podle něj třeba úzká specializace středního vzdělávání.
Premiér v demisi Petr Nečas k možnému řešení nezaměstnanosti mladých:
„Především musíme vytvořit systém, kdy bude dobré prolínání mezi školní výcvikovou praxí na straně jedné a požadavky na trhu práce na straně druhé. Jednoznačně se také ukazuje, že v těch zemích, kde je nejvyšší nezaměstnanost mladých, tak je velmi rigidní trh práce s příliš mnoha ochranářskými opatřeními, která se obrací proti těm, kteří nově vstupují na trh práce.“
