Dne 21. března uplyne 75 let od smrti legendárního odbojáře a posledního příslušníka skupiny Tří králů Václava Morávka. Brigádní generál in memoriam padl v roce 1942 po přestřelce s gestapem. V sobotu proběhla v pražských Chotkových sadech vzpomínková akce spojená s jeho osobou, která je součástí projektu Libuše volá Londýn.
Štábní kapitán Václav Morávek byl legendární postavou druhého československého odboje. Za nenápadným zevnějškem úředníka se ukrýval hrdina, který svými odvážnými činy přiváděl v zoufalství tisíce policistů v čele s gestapem.
„Věřím v Boha a ve své pistole!“ znělo heslo hluboce věřícího vojáka. Po maturitě na gymnáziu studoval rodák z Kolína Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a v roce 1925 nastoupil do československé armády jako poručík dělostřelectva. Výtečně ovládal i koně, s nimiž v mládí vybojoval řadu cen v prestižních jezdeckých soutěžích.
Tři králové jdou do boje
Demobilizaci v říjnu 1938 Morávek nesl velice těžce. Stejně jako jeho přítel Josef Mašín, kterého museli odvléct z pozic na hranicích dokonce násilím. Oba se s okupací odmítli smířit.
Morávek se nechal naverbovat jako zpravodajský důstojník podzemní vojenské odbojové organizace Obrana národa a po převelení do Prahy se spolu s Mašínem a Josefem Balabánem stal členem její slavné zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové.
Morávek byl ze skupiny nejmladší. Používal různá krycí jména ‒ Leon, Ota nebo Procházka. Říkalo se mu také Pobožný pistolník.
Trojlístek se proslavil zorganizováním výbuchů na území Německa, v Lipsku, Mnichově a Berlíně. Při diverzní akci v únoru 1941 na berlínském Anhaltském nádraží jen náhodou unikl smrti budoucí muž číslo dvě Třetí říše Heinrich Himmler. Jeho vlak byl kvůli poruše odkloněn jinam.
Tři králové zakládali požáry v továrnách, házeli výbušniny do tendrů s uhlím, čímž zničili desítky lokomotiv. Dokonce se jim dařilo ukrývat výbušniny ve vagónech s uhlím, kterým byly zásobovány italské parníky.
Gestapo zuří
V protektorátu na ně proto začal nelítostný hon. Už v prosinci 1939 vtrhlo gestapo do bytu Morávkovy matky v Kolíně. Morávek ale stihl opustit město a od té doby se skrýval v anonymnější Praze.
Měnil adresy, jezdil do Jugoslávie pro výbušniny, snažil se získávat informace pro zahraniční odboj jak od předsedy vlády Aloise Eliáše, tak od obyčejných lidí i českých gestapáků.
Husarský kousek se mu podařil, když bezpečně vyvezl z protektorátu Jana Smudka. Tomu bylo v patách několik stovek policistů kvůli tomu, že zabil německého strážmistra. Morávek si také na ulici nechal zapálit cigaretu od komisaře Oskara Fleischera, který měl lapení Tří králů na starosti.
Na jaře 1941 se ale nad Třemi králi začala stahovat mračna. V dubnu byl dopaden Balabán, v květnu Mašín. Morávkovi se podařilo z bytu v dnešní Čiklově ulici v Nuslích jen s velkým štěstím uniknout. Nadále udržoval kontakty s jedním z nejdůležitějších předválečných agentů Paulem Thümmelem, známým jako A-54, a vysílal do Londýna.
Po přestřelce získalo gestapo fotografii Josefa Valčíka
V polovině března 1942 navázal Morávek spolupráci s paraskupinou Silver A a jejím velitelem kapitánem Alfrédem Bartošem. Sešli se 20. března v Praze v parku nedaleko Hradčan. Bartoš Morávkovi předal fotografie členů svého výsadku a pravděpodobně i dalších parašutistů - potřebovali totiž nové legitimace.
Morávkovi přitom v té chvíli zbývalo už jen pár hodin života - o den později totiž při přestřelce s gestapem padnul. Fotografie, které měl u sebe, se sice ještě snažil zničit, nacisti ale jednu dokázali rekonstruovat. Byl to snímek parašutisty Josefa Valčíka. Fotografie se pak objevila na plakátech, ve kterých gestapo žádalo o pomoc při pátrání.
Osudná schůzka u Prašného mostu
Vraťme se ale ještě v čase zpět - do posledních dnů Morávkova života. V březnu 1942 byl odbojář čím dál více osamocen a chyběly mu peníze. Gestapo v té době už s jistotou vědělo, že Paul Thümmel za obrovské honoráře donášel Morávkovi informace, a pracovníka vojenské výzvědné služby abwehru přimáčklo ke zdi.
Zda se o podvečerní schůzce 21. března 1942 u Prašného mostu dozvěděla tajná policie z Thümmelových úst, se neví. Na Morávkova spolupracovníka tam nicméně číhali němečtí policisté. Morávek, který spěchal svého spolubojovníka varovat, se dostal pod palbu, v níž zahynul.
Jeho smrt předznamenala konec slavné etapy nekomunistického protifašistického odboje, jehož poslední okamžiky ukončily salvy popravčích čet koncem června 1942 na střelnici v Kobylisích. Mezi popravenými byl i Josef Mašín (Josef Balabán byl popraven už za prvního stanného práva v říjnu 1941).
Po válce byl Morávek povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam, v roce 2005 do hodnosti brigádního generála in memoriam. Oceněn byl i Řádem M. R. Štefánika II. třídy in memoriam (1992).
U Prašného mostu, kde zahynul, má Morávek pomník. Tři kameny připomínají i zbylé bojovníky – Balabána a Mašína. O skupině vzniká také kreslený komiks, který má její příběh přiblížit hlavně mladé generaci. Vyjít by měl během letošního roku.
