Místopředseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Milan Andres na tiskové konferenci odmítl zjištění České televize, že před rokem 1989 řídil donašeče Státní bezpečnosti v československé armádě. Přesnou náplň své předrevoluční práce mezi vojáky ale neuvedl.
Jak ve své reportáži informoval pořad 168 hodin, stávající druhý muž ČSBS od roku 1986 pracoval ve vojenské kontrarozvědce. Ta tehdy organizačně spadala pod ministerstvo vnitra a prostřednictvím komunistické tajné policie vykonávala v armádě politický dohled.
Třetí odbor kontrarozvědky, na kterém Andres působil, se podle badatele z Centra pro dokumentaci totalitních režimů Radka Schovánka zabýval tzv. agenturní činností. To v praxi znamená, že řídil agenty uvnitř armády a zjišťoval, zda vojáci nečtou z pohledu režimu závadnou literaturu nebo neposlouchají zakázaný západní rozhlas.
Andres o řízení udavačů: Ten pojem neznám
Stávající místopředseda Svazu bojovníků za svobodu svou práci pro vojenskou kontrarozvědku v rozhovoru pro 168 hodin nepopíral – tvrdil ale, že ze své pozice chránil československou armádu: „Měl jsem teritoriálně na práci či ve svých povinnostech ochranu vojsk na teritoriu.“
Na úterní tiskové konferenci ČSBS mluvil obdobně, zjištění, že řídil donašeče, ale explicitně odmítl: „Já to vyvracím. Já tento pojem neznám. Byl jsem zařazen k útvaru pro ochranu vojsk české armády na teritoriu České republiky. Toť vše,“ popsal svou práci před rokem 1989 – a detailněji se k ní nevyjádřil.
Hájil se také tím, že od roku 1992 má negativní lustrační osvědčení, které dokládá, že s StB nespolupracoval. Podle historiků je to ale tím, že lustrační zákon na zaměstnance vojenské kontrarozvědky zapomněl, protože útvar po revoluci přesunuli z vnitra pod ministerstvo obrany, a tak unikl pozornosti.
Vodička: Doufám, že rezignaci nikdo nezvažuje
Andres svou minulost obhajuje i tím, že získal bezpečnostní prověrku na stupeň přísně tajné; pro předsedu Svazu Jaroslava Vodičku to ale nemá valný význam, protože už pro první reportáž ČT uvedl, že reportérským zjištěním nevěří – a i kdyby byla pravdivá, bylo by mu to „srdečně jedno“. Nyní dodal, že nepředpokládá, že by informace o Andresovi měly vést k jeho odchodu z vedení ČSBS: „Žádnou rezignaci nikdo nepožaduje a doufám, že ji ani nezvažuje.“
Andres se přitom může jevit jako problematická figura nejen kvůli své předlistopadové minulosti, ale i kvůli svému působení ve vedení Svazu. Právě on totiž vedl říjnovou schůzi, na níž ústřední výbor zrušil dvě své pobočky a bez možnosti obhajoby vyloučil své tři členy včetně Jiřího Suchardy, který patřil mezi kritiky Vodičkova vedení.
Podle vedení svazu vše proběhlo v souladu se zákony a stanovami - za konkrétní prohřešky - a žádné další vylučování svých členů neplánuje.
Členy ale svaz ztrácí i bez dalších sporných hlasování. Na protest proti vnitřním poměrům organizaci opustil veterán boje o Tobruk Pavel Vranský nebo Jarmila Doležalová, která přežila vyhlazení Ležáků.
