Vyvěšení červených trenýrek na Hradě skupinou Ztohoven nebylo trestným činem. Obvodní soud pro Prahu 1 proto postoupil případ Obvodnímu úřadu Prahy 1, který rozhodne, zda se jednalo o přestupek. Podle soudkyně se umělci nedopustili ani krádeže, ani výtržnictví. Státní zástupkyně podala proti rozhodnutí stížnost.
Trenýrky nad Hradem nejsou trestným činem, rozhodl soud
„S ohledem na povahu jednání, na to vyjádření, kterým chtěli společnosti něco sdělit, se musí hodnotit konkrétní povaha každého případu. Z hlediska závažnosti činu a jeho společenské škodlivosti jsem dospěla k závěru, že předpoklady pro vyhodnocení trestní odpovědnosti naplněny nebyly,“ odůvodnila rozhodnutí soudkyně Šárka Šantorová.
Podle mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka je rozsudkem sdělováno veřejnosti, že je možné beztrestně hanobit státní symboly. Veřejnost podle něj rozsudek nepřijme. Státní zástupkyně Zuzana Beňová proti rozsudku podala stížnost. „Neznám žádné ustanovení, které by obžalované vyviňovalo z trestné činnosti tak, jak uvádí soudkyně,“ řekla po skončení jednání novinářům.
Beňová navrhovala členům skupiny Ztohoven podmíněné tresty. Měli také nahradit škodu, kterou svými činy způsobili. Filipu Crhákovi, Matěji Hájkovi a Davidu Honsovi hrozily za krádež, poškozování cizí věci a výtržnictví až tři roky vězení. Podle advokáta skupiny Marka Pokorného jejich jednání trestné nebylo, jelikož požívá výhod svobody projevu.
Je to stejná skupina, která kálela v Národní galerii. Takže její název Ztohoven se dá vyložit dvojím způsobem a ten druhý způsob založený na exkrementech je zřejmě přesnější. Nechci se vyjadřovat ke třem blbečkům, kteří ani nevědí, že prezidentská standarta je státním symbolem a netýká se žádného konkrétního prezidenta.
„Bylo by obrovskou náhodou, kdyby po stejné trase a ke stejnému místu šli v té době i jiní lidé, než obžalovaní,“ uvedla u soudu Beňová. Výše škody vyplývá z nákladů, které byly vynaloženy na náhradu nákladů oprav a standarty, upozornila žalobkyně. Podle ní si umělci museli být vědomi, že střechu mohou poškodit. „To, že měli speciální obuv, to jen dokazuje,“ dodala.
Řekla, že i svoboda projevu má svou zákonnou hranici. „Otázkou není, jaký projevili názor, ale jestli naplnili skutkovou podstatu trestného činu,“ řekla. Nelze podle ní připustit, aby vyjadřování politického názoru zasahovalo do majetkových poměrů jiného.
Stát musí akceptovat větší míru kritiky, tvrdí advokát
Podle Pokorného musí být stát jako veřejnoprávní korporace schopen akceptovat větší míru kritiky než soukromé osoby. Vyvěšení červených trenek nad Hradem je podle něj legitimním projevem názoru a legitimním způsobem svobody projevu.
„Ty trenky jsou dnes symbolem nějakého názoru,“ řekl Pokorný. Připomněl také případ, kdy skupina umělců vyvěsila trenýrky v Brně nad Špilberkem jako podporu souzeným umělcům. „Nikdo tehdy nebyl žalován,“ poukázal advokát.
Umělci ze skupiny Ztohoven se „Špinavým prezidentovým prádlem“
„Ano, performance je jednáním dovoleným, ale pak je tady hranice vzniku trestní odpovědnosti,“ odpověděl právní zástupce státu. „Od ní je jen krok k extremismu, a od nich jen další k terorismu,“ dodal. „Tahat sem slovo terorismus je šílené,“ oponoval mu obžalovaný David Hons.
Slovní přestřelka vznikla ve chvíli, kdy skupina předložila jako důkaz fotografii, která podle ní dokazovala poškození střechy před akcí. Fotografie pocházela ze záznamu, který natočil náhodný člověk, jenž dokumentoval panorama Prahy. Poté skupina ukázala několik obrázků, kde byla podoba standarty vtipně upravena. Na jedné z nich byl například prezident Miloš Zeman s nápisem „Moje pravda vítězí“. „Tyto obrázky jsou k nalezení bežně na internetu,“ řekl Pokorný. Dodal, že akce „rudé trenky“ je uměleckou akcí a lidé by se měli být schopni zamyslet nad jejím obsahem.
Ztohoven trestný čin nespáchali, rozhodl soud (zdroj: ČT24)
Umělci jsou připraveni škodu zaplatit
Trenýrky vyvěsili členové Ztohoven loni 19. září na protest proti politice prezidenta Miloše Zemana. Převlečeni za kominíky vylezli po lešení na střechu Hradu. Standartu shodili ze střechy ke kavárně Starbucks, odkud ji odnesli neznámí lidé. Později oznámili, že vlajku v hodnotě 33 tisíc korun rozstříhali a rozdali lidem.
Jejich čin beru jako důkaz extrémní blbosti pachatelů, ale nejsem soudce a odmítám vyjádřit se k tomu, jaký by měli dostat trest. Pochyboval bych o tom, zda je to umělecká performance. Myslím si, že je to neúcta nikoliv k prezidentovi, ale k české státnosti.
Pražský hrad požaduje 88 tisíc korun jako náhradu majetkové újmy, dalších 310 tisíc korun chce za nemajetkovou újmu. Umělci čelí obžalobě z výtržnictví, krádeže a poškozování cizí věci. Hrozí jim až tři roky vězení. Už dříve uvedli, že jsou připraveni zaplatit za poškozenou střechu i za standartu, nesouhlasí však s výší škody.
Vlasteneckou otázku soudkyně nepřipustila
Soud se k jejich případu vrátil po téměř dvou měsících a vyslechl dva policisty, kteří ohledávali lešení a standartu hledali. Poškození střechy však nezkoumali. „Byli jsme vysláni hledat standartu a neobvyklé předměty, které by se tam mohly nacházet,“ uvedl jeden z policistů. Podobně vypovídal i druhý.
Obžalovaný David Hons se chtěl obou zeptat na jejich vztah ke standartě a na to, jací jsou vlastenci, soudkyně Šárka Šantorová však otázku nepřipustila. Nejedná se přitom o jedinou vlasteneckou notu, která se v celém případu objevuje. Když trojice umělců poprvé přišla k soudu, oblékla si čamary, kabátce se šňůrovým zapínáním, které v polovině 19. století nosili Češi deklarující sílu svého vlastenectví.
obrázek
Na výměnu lanka byl potřeba horolezec
Vedle policistů u soudu vypovídal také Jan Řeháček, majitel firmy, která střechu opravovala. Uvedl, že hřebenové plechování bylo rozšlapané, hromosvod ohnutý a dva střešní kameny prasklé. Prohlédnout se pak musely všechny: „U téhle krytiny je problém, že praskliny nemusejí být viditelné.“
Jeho firma prováděla i výměnu lanka u stožáru standarty. Na otázku soudkyně, jak se výměna lanka provádí, odpověděl, že je potřeba sehnat horolezce, který na stožár vyleze. „Nevím, jak to pánové udělali, ale my jsme tam nedosáhli,“ řekl směrem k obžalovaným. Na dotaz soudkyně, jestli někde po cestě neviděl vlajku, řekl, že bohužel ne.