Virtuální realita může pomoci hokejistům v tréninku. Místo fyzické přípravy, sledování výživy a dodržování spánkového režimu mohou sportovci ve virtuální realitě trénovat myšlení a reflexy. Změnit náhled na trénink využitím virtuální reality si klade za cíl společnost Sense Arena. Mozek je podle ní nejdůležitější sval, který ovládá zbytek lidského těla. Na festivalu Future Port Prague řekl zakladatel firmy Bohdan Tetiva.
Sám Tetiva byl profesionálním basketbalistou, stejně jako jeho otec, který se zúčastnil dvou olympijských her. Také syn Bohdana Tetivy ale hraje hokej, a právě on ho přivedl na myšlenku využití virtuální relity pro přípravu sportovců. I z obchodního hlediska byl právě lední hokej správnou volbou.
„Pokud máte uspět v celosvětovém měřítku, musíte začít s tím, kde máme nějaké jméno, know-how a zkušenosti. Kdybych začal s basketbalem a jel do USA radit, jak to mají dělat v NBA, to by bylo těžké,“ uvedl Tetiva.
Tým, který se na tréninkových metodách ve virutální realitě podílel, zahrnuje profesionální hokejisty, trenéry i vysokoškolské profesory.
„Od začátku jsou u toho Bílí tygři Liberec, hlavně díky sportovnímu manažerovi a hlavnímu kouči Filipu Pešánovi, který miluje inovace a má nos na to, co bude dávat smysl. V Liberci se to používá od října. Na projektu se podílí i Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy,“ poznamenal. Zmínil profesora Tomáše Periče, který zároveň působí v mezinárodní federaci IIHF a ve světě s trenéry konzultuje stavbu tréninku pro děti.
Cvičení ve virtuální realitě
V produktu Sense Areny je k dispozici asi sedmdesát cvičení. Část z nich je univerzální pro jakýkoli sport a jejím cílem je rozvoj kognitivních funkcí, jako jsou rychlost reakce, rozhodovací dovednosti nebo prostorová orientace. Druhá část spočívá v tréninku specifických hokejových dovedností: přihrávek, střel či týmové spolupráce.
Podle Tetivy se díky virtuální realitě zároveň zvyšuje intenzita tréninku. „Je spočítané, že při klasickém šedesátiminutovém tréninku na ledě je chlapec v akci maximálně nějakých 12 až 15 minut. Puk na hokejce má tak dvě minuty,“ řekl.
Právě možnost rychlého opakování určitého cvičení je výhodou VR. Lze si i vybrat podmínky tréninku z hlediska intenzity přihrávek, tvrdosti či přesnosti. „Připravují se na situace v horším nastavení, než mohou nastat na ledě. Pak to hráči na ledě může připadat jako slow-motion,“ poznamenal Tetiva.
Výsledky využití virtuální reality už se podařilo prokázat. Univerzita Karlova provedla v Liberci studii přenosu dovedností z virtuálního tréninku na led. „Ti, kteří za tři měsíce absolvovali asi 40 tréninků ve VR, měli z hlediska rychlosti reakce i hokejových dovedností o 15 procent lepší výsledky oproti skupině, která trénovat nechodila,“ konstatoval. Zároveň lze z výsledků vyhodnotit silné a slabé stránky jednotlivců, na které se následně mohou trenéři individuálně zaměřit.
Technologie by mohla brzy prorazit i v zámořské NHL. Sense Arena vynález prezentovala v Bostonu a bude se snažit prorazit i obchodně. „Myslím, že do deseti let tam bude mít každý klub specialistu na trénink ve VR, podobně jako je mají na bodybuilding, stravu nebo bruslení,“ dodal.
