Až donedávna se ekonomie lišila od ostatních, „opravdových“ věd tím, že nebyla schopná experimentů. Změnila to až vědecká práce Vernona Smithe, který za to později dostal Nobelovu cenu. Tento špičkový vědec byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace.
Neustálé rozhodování a téměř nekonečné možnosti, mezi kterými lidé vybírají – co se svými výrobními prostředky, jako jsou čas a schopnosti – a také co se svými penězi. Základní prvky ekonomiky se od dob klasika oboru Adama Smithe snaží popsat věda zvaná ekonomie.
Tato věda o výrobě, distribuci a spotřebě dlouho patřila mezi ty „společenské“ – na rozdíl od věd přírodních nebo psychologie totiž postrádala experimenty. Data, která ekonomy zajímají, plynou z reálného života a ten je bohatší a proměnlivější, než by dokázal sebelepší experiment plně vystihnout. Navíc – takový experiment musí jít zopakovat. Což je téměř nemožné, respektive to až donedávna možné nebylo.
Otec experimentu
Muž, který i přes tyto obtíže experimenty do ekonomie zavedl, byl Vernon Smith. „On začal tu experimentální metodu někdy v 50. letech 20. století v rámci své výuky mikroekonomie – a pak pokračoval v 60. a 70. letech malými experimenty, opravdu byly relativně malé,“ popisuje Vojtěch Zika, ředitel Centra behaviorálních experimentů.
V těchto experimentech Smith demonstroval třeba to, jak se na trhu tvoří cenová rovnováha, jak vznikají bubliny a jak je odhalovat včas. V 70. letech se pak zaměřil na akciové trhy. Za svou práci v roce 2002 obdržel spolu s Danielem Kahnemanem Nobelovu cenu za ekonomii.
„Formalizoval tu metodu; napsal dva články, ve kterých popsal, k čemu ty experimenty jsou dobré, vysvětlil, že dávají ekonomům predikční schopnosti, které standardní ekonomie zkrátka postrádá,“ vysvětluje Zika.
Experimentální ekonomie se i díky Smithovi stala jednou z nejdynamičtějších oblastí v rámci ekonomických teorií. A behaviorálních pokusů o napodobení reálných situací na trhu v laboratoři stále přibývá. Vernon Smith byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace.
Úspěchy
Jeho experimenty pomáhají dodnes, například v americké letecké dopravě, konkrétně v její deregulaci. Než bylo možné ji spustit, bylo potřeba ověřit, že se celý systém nezhroutí jako domek z karet. Spousta expertů se obávala, že pokud se regulace v tak složitém systému uvolní, rozpadne se rovnováha v něm, respektive systém přestane fungovat. To znamená, že by došlo k masivním bankrotům, trh by ovládly monopoly, případně by se trh mohl zcela rozpadnout.
Smithovy experimenty ale ukázaly, že trhy mají tendenci se udržovat samy v rovnováze; americká deregulace to potvrdila. Proto dostal ekonom další příležitost: měl otestovat na základě experimentů, že je možné rozvolnit komplikovaný systém australské energetiky.
Lubomír Sodomka ve své Kronice Nobelových cen z roku 2004 píše: „Smith šel v ekonomii od šedesátých let dosud neprobádanou cestou laboratorní experimentální ekonomie a patří mezi její zakladatele. V sedmdesátých letech dvacátého století se stal jedním z průkopníků nového a prudce se rozvíjejícího oboru uzavřených pokusů zkoumajících fungování trhu. Zavedl celou řadu experimentálních metod, pro které také stanovil spolehlivé normy ekonomických standardů. Ve vlastních experimentálních laboratorních pracích ukázal na důležitost alternativy u tržních institucí, protože pokusy dokázal, že výnos očekávaný prodejcem při aukci závisí na volbě dražební metody. Vyvinul test, který nazval ‚test větrného tunelu‘. V něm ukázal, jak je třeba nově zavedené alternativní tržní způsoby nejprve vyzkoušet v laboratoři, než jsou zavedeny v praxi. Experimentálním testováním teoretických modelů ustavil laboratorní data jako důležitý nástroj ekonomické empirie a přiblížil tak ekonomii exaktním fyzikálně-technickým vědám.“
