Do Měsíce ve středu ráno nejspíše narazila čtyřtunová část rakety od společnosti SpaceX, která se pohybovala po oběžné dráze rychlostí přibližně 2,43 kilometru za sekundu, napsal web stanice BBC. Potvrzení kolize se podle něj čeká v řádu hodin až dnů. Experti už dříve uvedli, že Zemi ani Měsíci nehrozí žádné nebezpečí, na lunárním povrchu ale srážka patrně zanechá desítky metrů velký kráter.
Jednalo se o horní stupeň rakety Falcon 9, která byla vysoká přibližně jako pětipodlažní budova a vážila nejméně čtyři tuny. Podle odborníků nebyl dopad u Einsteinova kráteru na západním okraji přivrácené strany Měsíce viditelný ze Země pouhým okem.
Dopad se očekával v 8:35 dopoledne SELČ, problém je, že zatím není možné dokázat, že se tak opravdu stalo. Protože žádná z kosmických sond obíhajících kolem Měsíce nebyla v takové pozici, aby mohla srážku zachytit v přímém přenosu, vědci musí ještě porovnat snímky povrchu před a po srážce, aby mohli nový kráter lokalizovat. To může trvat až několik dní, pak se budou data ještě analyzovat.
Na Měsíci se nacházejí asi tři tisícovky objektů vyrobených lidmi, které dohromady váží zhruba 190 tun. Předměty se tam hromadí už od září 1959, kdy sovětská sonda Luna 2 jako první dosáhla povrchu Měsíce. Jen v rámci měsíčního programu americké Národní agentury pro letectví a vesmír (NASA) tam zůstalo 796 objektů; souhrnné číslo zohledňuje také techniku ostatních zemí a společností, včetně dalších havarovaných stupňů raket a přistávacích modulů.
Proč narážet do Měsíce
Vědci kolizi podle BBC považovali za jedinečnou příležitost ke studiu toho, co se stane, když do Měsíce narazí nějaký objekt. Mluvčí americké NASA Jimi Russel uvedl, že i když agentura z vědeckých důvodů sledovala místo dopadu, Zemi žádné nebezpečí nehrozilo a nehrozí. Vědci v této souvislosti chtěli získat data o Měsíci a zároveň zdokonalit techniky sledování objektů ve vesmíru.
Sledovaná raketa Falcon 9 odstartovala loni v lednu z Floridy, do vesmíru nesla dva lunární přistávací moduly. Horní stupeň pak úspěšně provedl zážeh takovou silou, aby vyslal náklad směrem k Měsíci. Vyhořelá část byla ponechána svému osudu na dlouhé, smyčkovité orbitě. Jemné gravitační působení Země, Měsíce a Slunce pak rok a půl postupně měnilo dráhu části rakety, než ji definitivně nasměrovalo k přirozené zemské družici.
