Voliči v Bulharsku rozhodují o novém složení parlamentu. Průzkumy předpovídají těsný souboj současného premiéra Bojka Borisova s opozičními socialisty. I přes skandály, jež vedly loni v létě k masivním protestům, je dosavadní předseda vlády stále pro některé favoritem. V případě vítězství by se tento populista dostal k moci již počtvrté. V boji o křesla je ale i mnoho nových hráčů, kteří mohou výsledky zásadně zamíchat.
Klíčovým předvolebním tématem byl v Bulharsku nepřekvapivě boj s koronavirem a s ním spojenými ekonomickými problémy. Pandemie, kritika kvůli korupci a potlačování svobody slova – to všechno byl pro stávající vládu, sestavenou z premiérovy strany Občané pro evropský rozvoj Bulharska (GERB) a koalice Jednotní vlastenci, velký zátěžový test.
Země byla covidem, stejně jako Česko, obzvlášť těžce zasažena až na podzim, což vedlo k vyčerpání zdravotního systému a k množství vládních „přešlapů“. Současné volby tak mají potenciál vyzdvihnout do popředí celou řadu nových politických hráčů.
Průzkumy předpovídají velice těsný souboj strany GERB s opoziční Bulharskou socialistickou stranou (BSP) pod vedením Kornelije Ninovové. Další v pořadí je dle průzkumů úplně nová populistická strana Takový národ existuje (ITN), založená zpěvákem a televizním bavičem Slavim Trifonovem. Následuje Hnutí za práva a svobody (DPS) a koalice tří stran s názvem Demokratické Bulharsko (DB).
Ve hře je také bývalá ombudsmanka Maya Manolova, opoziční strana Ano, Bulharsko, Republikáni za Bulharsko bývalého člena GERBu Cvetana Cvetanova a možná i projekt exilového oligarchy Vassila Bojkova Bulharské léto.
Premiér Borisov tak čelí mnoha protivníkům. Do toho se letos v únoru rozpadl jeho vládní spojenec – nacionalistická koalice Jednotní vlastenci. Z aliance jdou samostatně do voleb dvě strany: Bulharské národní hnutí (IMRO) a Útok (Ataka).
U moci více než dekádu
Generál Bojko Borisov proslul jako tvrdý šéf bulharské policie, který si vysloužil všeobecnou oblibu svým nekompromisním bojem proti zločinu a mafiím. V roce 2005 byl tento charismatický milovník bojových umění s přehledem zvolen starostou bulharské metropole Sofie a o rok později si založil vlastní stranu Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB). Ta poté k překvapení mnohých vyhrála volby do Evropského parlamentu a úspěšná byla i v následujících letech.
Poprvé se stal Borisov premiérem v červenci 2009, když jeho strana drtivě zvítězila v parlamentních volbách. V únoru 2013 ale jeho vláda podala demisi kvůli masovým protestům proti vysokým cenám elektřiny. Úřednická vláda následně dovedla zemi ke květnovým předčasným volbám, ve kterých opět zvítězila GERB.
Borisov ale odmítl pověření prezidenta Rosena Plevnelieva, aby sestavil vládu, a hlava státu pak dala mandát k vytvoření kabinetu druhým socialistům, kteří sestavili technokratický kabinet v čele s bývalým ministrem financí Plamenem Orešarským.
Radost z vládnutí jim ale dlouho nevydržela. Socialisté v květnu 2014 totiž neuspěli ve volbách do Evropského parlamentu a kabinet se následně v červenci rozpadl. Borisovem vedená strana GERB v říjnu 2014 opět vyhrála volby a její předseda se vrátil do vlády, kterou vytvořil s pravicovým Reformním blokem a sociálnědemokratickou stranou Alternativa pro bulharskou obnovu (ABV). Kabinet pak podpořila ještě nacionalistická Vlastenecká fronta.
Spory s prezidentem
Postupem času začala Borisovova popularita pomalu upadat. V listopadu 2016 premiér rezignoval kvůli výsledkům prezidentských voleb, které vyhrál někdejší velitel bulharského letectva Rumen Radev. Ten si vysloužil nálepku proruského politika; hájil nicméně euroatlantickou orientaci Bulharska. Podle některých komentářů dali Bulhaři zvolením Radeva najevo svou nespokojenost s Borisovovou vládou. Nejčastěji jim vadila jeho údajná neschopnost bojovat s korupcí.
V březnu 2017 se tak konaly další předčasné volby, strana GERB ale opět zvítězila, když získala 33,54 procenta hlasů, a na konci dubna GERB podepsala koaliční dohodu s nacionalistickou aliancí Jednotní vlastenci. Borisov tak v čele vlády stanul potřetí – a bylo to poprvé, co v bulharském kabinetu usedli nacionalisté. Jejich aliance v kampani brojila proti migraci a ostře vystupovala proti Turecku.
Protesty k demisi nevedly
Ani třetí Borisovovo předsednictví kabinetu se neobešlo bez problémů. Následovaly pokusy opozice vládu sesadit, a to celkem čtyři. Pokaždé ale skončily neúspěchem. Naposledy se tak stalo v lednu 2020, kdy hlavní opoziční formace, Bulharská socialistická strana (BSP), tento pokus učinila po skandálu kolem nedostatku vody ve městě Pernik a jeho okolí. Policie na příkaz prokuratury zadržela v polovině ledna ministra pro životní prostředí kvůli obvinění, že úmyslně zanedbal správu veřejného majetku. Ten musel rezignovat.
V červenci 2020 propukly v zemi masivní protivládní protesty. Lidé obviňovali premiéra, že selhal v boji proti korupci, která podle nich narušuje právní stát a přináší výhody mocným magnátům. Požadovali demisi vlády a vypsání předčasných voleb. Na manifestacích obviňovali Borisova, jeho vládu i generálního prokurátora Ivana Geševa z korupce a dalších nekalých praktik vládnutí.
Borisov nechtěl připustit, že by v Bulharsku bujela korupce víc než jinde. Setrvání v úřadu označoval za klíčové pro překonání pandemie koronaviru. „Zůstáváme u moci, protože škody budou mnohem větší, pokud se dostanou k moci,“ prohlásil tehdy na adresu opozice a varoval před krveprolitím.
Ve zjevné snaze zastavit protesty přišel předseda vlády s kontroverzním návrhem na změnu ústavy. Plány zahrnovaly mimo jiné snížení počtu poslanců o polovinu, z nynějších 240 na 120. Zkrácena měla být také délka mandátu generálního prokurátora. Kritici upozorňovali, že by úpravy znemožnily očekávaný průnik nových tváří do parlamentu v letošních volbách. Parlament návrh odmítl.
Nepokoje pokračovaly čtyři měsíce, načež je z důvodu „změny taktiky“ organizátoři rozpustili. Na kontě mají desítky zraněných a zatčených.
Něčeho ale protesty přece jen dosáhly, upozornily totiž na problém korupce v zemi. Možná i proto se podpora GERBu od prosince 2019 do srpna 2020 propadla z 21,7 procenta na 14,5 procenta. Borisov v reakci na protesty vyměnil několik klíčových ministrů, k uklidnění to však nepomohlo.
Za nedostatečný respekt k vládě práva a za korupční skandály pokáral vládu loni v říjnu také Evropský parlament. Europoslanci schválili usnesení, které odsuzuje omezování svobody médií či zneužívání peněz z evropských fondů. Bulharsko ve zprávě o hodnocení právního státu v zemích EU několikrát kriticky zmínila i Evropská komise, která zdůraznila například nedostatky ve vyšetřování korupce či pokud jde o nezávislost justice.
Fotografie z ložnice
Mezi prezidentem a premiérem eskaloval v létě 2020 ještě jeden spor. Borisov tehdy prezidenta nařkl ze špionáže poté, co se na internetu objevily fotografie, na kterých má být spící premiér ve své ložnici. Další snímek z očividně stejné místnosti rozpoutal ještě větší rozruch. Na záběru je noční stolek vedle postele, na kterém je položená pistole a z otevřeného šuplíku jsou zřetelně vidět svazky 500eurových bankovek a cihličky zlata.
Borisov uznal pravost fotografií, na nichž spí. O dalších snímcích ale prohlásil, že mohly být podvrhem, a odmítl o nich spekulovat. Prezident Radev přiznal, že vlastní dron, podezření z pořízení snímku však jednoznačně odmítl. Nařčení ze špionáže je dle něj pouze Borisovova paranoia.
Prezident se dožadoval nezávislého prošetření autenticity fotografií. Spolu s nimi také unikly nahrávky, na kterých se člověk znějící jako Borisov nelichotivě vyjadřoval na účet jiného politika.
Dle Borisova byly uniklé fotografie pokusem o rozvrat jeho vlády. „Odteď už budu spát se zbraní,“ oznámil.
