Spojené státy nechaly syrskou armádu vést ofenzivu proti spojeneckým Syrským demokratickým silám (SDF), čímž zřejmě pohřbily kurdský sen o autonomii. Z nové dohody o integraci Kurdů do syrského státu se raduje Turecko, pro které znamená nečinnost USA a Izraele strategické vítězství. Kurdové hovoří o zradě.
SDF pomáhaly silám vedeným USA porazit teroristickou organizaci Islámský stát během třináctileté občanské války a s podporou Američanů uvěznily bez soudního procesu přibližně tisíce členů IS, včetně tisíců cizinců. Další desítky tisíc příbuzných zadržovaly v táborech po celém severovýchodě země.
Americký zvláštní vyslanec Tom Barrack však nedávno označil spojenectví USA s SDF za zastaralé. Washington dal po rychlé ofenzivě syrských sil najevo, že stojí za Damaškem a podporuje jednotu Sýrie. Prozatímní syrský prezident Ahmad Šará byl přitom donedávna na americkém seznamu teroristů.
„Dělali to spíš pro sebe,“ řekl Trump o Kurdech
Trump ale postupně rušil sankce vůči Sýrii, která po listopadové schůzce Šaráa a šéfa Bílého domu oznámila, že se připojí ke koalici proti IS. „Kurdům byly vypláceny obrovské částky peněz a dostávali ropu i další věci. Takže to dělali spíš pro sebe než pro nás,“ míní Trump. „Ale s Kurdy jsme vycházeli a snažíme se Kurdy chránit,“ dodal.
Americký senátor Lindsey Graham, jenž je považován za Trumpova spojence, nicméně v posledních týdnech kritizoval nejnovější ofenzivu Damašku. „Sýrii nelze sjednotit použitím vojenské síly, jak se o to snaží Šará,“ napsal na sítích. „Tento krok syrských vládních sil proti členům SDF přináší řadu rizik,“ obává se senátor.
Bývalý velvyslanec USA Robert Ford v Sýrii dříve řekl serveru The Middle East Eye (MEE), že Trumpova vláda více slyší na bezpečnostní obavy Turecka než na apely SDF. „Trumpova administrativa chápe, že Turci mají v Sýrii zásadní národní bezpečnostní zájem. Respektuje to způsobem, jakým to ostatní ve Washingtonu nerespektují,“ uvedl diplomat.
Posílení pozice nového syrského režimu
Podle analytiků prozatímní syrský prezident dokázal nejnovějším postupem proti Kurdům posílit svou pozici. „Toto je velké vnitropolitické vítězství pro Šaráa. Určitě to posiluje jeho legitimitu v Sýrii, zejména mezi sunnitskými Araby,“ řekl al-Džazíře bezpečnostní expert z King's College London Rob Geist Pinfold.
Nyní se USA podle Barracka zaměřují kromě zabezpečení vazebních zařízení se zadržovanými členy takzvaného Islámského státu také na zprostředkování rozhovorů mezi SDF a syrským režimem. „Tento okamžik nabízí cestu k plné integraci do sjednoceného syrského státu s občanskými právy, kulturní ochranou a politickou účastí – což bylo (Kurdům) za režimu Bašára Asada dlouho odepíráno,“ napsal Barrack na síti X.
Za Asadova režimu byli Kurdové v Sýrii utlačovanou menšinou. Jejich jazyk a identita nebyly oficiálně uznávány. Šará vydal před pár dny dekret, kterým uznal občanská práva Kurdů a kurdštinu prohlásil za úřední jazyk. Kurdové to ale považují za nedostatečné a žádají i změnu ústavy.
Podle některých expertů může jít ze strany Damašku o politickou taktiku. „Skutečnost, že po celý první rok po pádu Asada nebyla kurdská práva uznána, je skutečně významná. Náhlé vydání tohoto dekretu v kontextu rozsáhlých vojenských událostí ukazuje, že syrská vláda považuje uznání kurdských práv spíše za taktickou otázku, než aby tato práva byla považována za vrozená a bezpodmínečná,“ míní odborník na Sýrii Thomas McGee z Evropského univerzitního institutu ve Florencii.
Úsilí o integraci kurdských sil
Vláda v Damašku se od pádu režimu prezidenta Bašára Asada v prosinci předloňského roku snaží o integraci SDF do svých ozbrojených složek a získání kontroly nad územím na severovýchodě země, které aliance vedená Kurdy vojensky ovládá a které si od roku 2012 udržuje poloautonomní správu.
Již v březnu minulého roku vláda a SDF podepsaly dohodu o integraci. Ta však nebyla nijak naplněna, stejně jako obdobné ujednání z října 2025. Aliance dosud odmítala, aby se její členové začlenili do armády země jako jednotlivci, nikoli jako celá skupina. Volala rovněž po autonomní kontrole nebo decentralizované vládě na severovýchodě země.
Napětí postupně sílilo. Na začátku letošního roku pak propukly lokální boje mezi vládními silami a SDF v Aleppu, které se následně změnily v úspěšnou vládní ofenzivu a ústup SDF z mnoha oblastí v zemi včetně velkých měst, ropných polí či největší syrské vodní nádrže Tabka.
Spolčení Damašku s arabskými kmeny
Damašek tak připravil Kurdy vedenou alianci o značnou část jejího vlivu. „Cílem bylo, aby (syrské vládní síly) převzaly kontrolu nad částmi území SDF, které jsou nejbohatší na zdroje a měly demograficky nejvyšší počet Arabů. Dokázaly to tedy velmi dobře zahrát tím, že vedly omezenou ofenzivu, ale zároveň přiměly kmenové sítě povstat proti vládě SDF. Jakmile se jim to podařilo, pro SDF to v podstatě skončilo,“ řekl al-Džazíře bezpečnostní expert Pinfold.
Bleskový postup Šaráových vojsk odhalil slabost a neoblíbenost SDF, zejména v provinciích s arabskou většinou, píše MEE. Americký úředník, který sledoval postup, však řekl anonymně MEE, že existují obavy ohledně „profesionality“ sil Damašku a rizika etnického krveprolití, pokud by syrská armáda postoupila do kurdských měst. Země od pádu Asada zažívá sektářské násilí namířené proti křesťanům, alavitům a drúzům.
Po krachu v neděli oznámeného příměří a dalším postupu vládních sil oznámilo v úterý večer syrské ministerstvo obrany nový klid zbraní s tím, že SDF má čtyři dny na projednání plánu na plnou integraci. Aliance příměří potvrdila a její velitel Mazlúm Abdí zároveň oznámil, že jeho jednotky se stahují do oblastí s kurdskou většinou.
Kurdové by podle nové dohody měli přistoupit na kompromis, kdy by si vedení SDF udrželo kontrolu nad třemi kurdskými divizemi syrských sil, zatímco zbytek bojovníků by se do armády integroval jednotlivě.
Podle syrského analytika Labíba Nahháse dosáhla syrská vláda velkého milníku, bude však značnou výzvou bojovníky prověřit. „Mluvíme tu o padesáti až osmdesáti tisících vojáků. Z bezpečnostního hlediska se jedná o masivní infiltraci,“ upozornil v komentáři pro al-Džazíru.
Damašek také v rámci dohody převezme kontrolu nad „klíčovou infrastrukturou“, včetně hraničních přechodů, ropných zařízení či přehrad.
Radost v Ankaře
Podle analytiků přinesla nová dohoda strategické vítězství Turecku, které je považováno za hlavního spojence Damašku. Ankara podporovala islamisty už během předloňské bleskové ofenzivy proti Asadovi.
V SDF působí arabské kmeny i někteří křesťanští bojovníci, v čele ale stojí kurdské milice YPG, které Ankara považuje za teroristickou organizaci a pouhou odnož v Turecku působící separatistické Kurdské strany pracujících (PKK). Na začátku března minulého roku PKK vyhlásila s okamžitou platností příměří, což tehdy vyvolalo otázky ohledně budoucnosti SDF. Ankara opakovaně varovala, že jí s touto syrskou skupinou dochází trpělivost a hrozila skupině zásahem.
Turecké síly v minulosti opakovaně bombardovaly pozice PKK a YPG v Iráku i Sýrii. Navzdory kritice Západu také na začátku roku 2018 vtrhly v rámci vojenské operace Olivová ratolest na sever Sýrie do oblasti Afrínu ovládaného Kurdy. Zásah si vyžádal stovky civilních obětí a statisíce Kurdů opustily domovy.
Vliv Syrské národní armády na severu země
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan s pomocí Syrské národní armády (SNA) od roku 2019 oblast Afrínu okupuje. Podle magazínu Syrian in Transition byly sice povstalecké skupiny oficiálně rozpuštěny v rámci syrské armády a SNA na papíře oficiálně zmizela, bývalé jednotky SNA ale ve skutečnosti stále dohlížejí na bezpečnost a slouží jako pomocné síly v oblasti od Afrínu až po Dajr az-Zaur.
Šéf turecké diplomacie Hakan Fidan podle serveru MEE v listopadu vstoupil na bilaterální jednání mezi Trumpem a Šaráem v Bílém domě a během své návštěvy Washingtonu vedl samostatná jednání s viceprezidentem JD Vancem, ministrem zahraničí Marcem Rubiem a vyslanci Barrackem a Stevem Witkoffem, ale také syrskou diplomacií a dalšími vysokými činiteli. Následně uvedl, že došlo na dohodu v „klíčových otázkách“.
Podle Erdogana, který v tomto týdnu ocenil nové příměří, kurdské ozbrojené složky musí ihned složit zbraně a rozpustit se, aby se zabránilo dalšímu krveprolití, píše agentura Reuters. Integrace SDF do složek státu je příležitostí pro novou éru v Sýrii, dodal turecký prezident.
Posílení americko-tureckých vztahů
Expert na Sýrii z think tanku The Atlantic Council Omer Ozkizilcik řekl MEE, že demontáží SDF Spojené státy „téměř nebo úplně vyřešily hlavní sporný bod“ ve vztazích těchto spojenců v NATO. To by podle něj mohlo mít dopad i na situaci v Pásmu Gazy nebo na Ukrajině, jelikož Trump chce při řešení konfliktů Ankaru na své straně.
„Zdá se, že všechny hvězdy jsou v jedné linii,“ řekl Ozkizilcik. „To bude mít důsledky na celém Blízkém východě a potenciálně i za jeho hranicemi. USA a Turecko jsou v jedné linii,“ upozornil expert.
Trump a Erdogan jsou si blízcí. Americký lídr připisuje Erdoganovi a saúdskoarabskému korunnímu princi Muhammadu bin Salmánovi zásluhy za to, že ho přesvědčili ke zrušení sankcí vůči Sýrii, připomíná MEE.
Proti společným krokům Damašku a Ankary protestovaly tisíce Kurdů v Iráku i na jihu Turecka, kteří uspořádali demonstrace na hranici se Sýrií. „Kurdové by se měli postavit na odpor,“ uvedla jedna z protestujících Halima Sezerová. „Chtějí nás zničit, ale nikdy to nedokážou. Kurdský lid je jeden,“ řekl MEE další z demonstrantů Dijwar.
Dopad na mírová jednání s PKK
Ankara vede mírová jednání s PKK, která vedla desítky let trvající válku za nezávislost proti Turecku a je považována za teroristickou organizaci USA i Evropskou unií. Navzdory dvouletým rozhovorům se tureckému parlamentu v lednu nepodařilo předložit návrh zákona, který by pozastavil tresty nebo udělil částečnou milost bojovníkům PKK.
Turecko trvalo na tom, aby před dalším postupem dosáhlo konkrétního pokroku v integraci SDF, zatímco vůdci PKK působící v pohoří Qandil se odmítli vzdát kontroly nad severovýchodem Sýrie. Mnoho členů PKK kvůli tomu odkládalo kapitulaci nebo opuštění svých horských základen. Nyní by Ankara a PKK mohly obnovit rozhovory o odzbrojení a reintegraci. A podle zdrojů blízkých procesu by mohly následovat další politické kroky, podotýká MEE.
Nečinnost Izraele
Ofenziva Šaráových sil také odhalila pozici Izraele, který dosud svou vojenskou přítomnost v zemi hájil kromě bezpečnostních zájmů rovněž potřebou ochrany práv menšin.
„Otázkou pro Turecko vždy bylo: ‚Pokud dojde k ofenzivě Damašku proti Kurdům, udělá Izrael to, co udělal v Suvajdě?‘“ podotkla pro MEE expertka Gönül Tolová z Institutu Blízkého východu MEI s odkazem na region obývaný drúzy, kde židovský stát nedávno zasahoval kvůli masakrům této menšiny ze strany arabských sil.
Izraelský ministr zahraničí Gideon Sa'ar vydal začátkem tohoto měsíce neobvyklé varování. „Útoky sil syrského režimu proti kurdské menšině ve městě Aleppo jsou závažné a nebezpečné,“ řekl a dodal, že mezinárodní společenství a „zejména Západ“ dluží Kurdům „čestný dluh“ za jejich boj proti organizaci Islámský stát. Systematické a vražedné represe různých syrských menšin jsou podle něj v rozporu se sliby o „nové Sýrii“.
Barrack ale podle médií minulý týden na schůzce v iráckém Irbílu ostře kritizoval vedení SDF za snahu vyvolat izraelskou intervenci. „Izrael nakonec nehnul ani prstem. Pro Ankaru je to velká úleva,“ podotkla Tolová. Podle izraelského listu Ha'arec nyní posiluje regionální vliv Erdogana na úkor izraelského premiéra Benjamina Netanjahua.
Izrael využil Asadova pádu k obsazení nárazníkové zóny OSN na jihu Sýrie a v létě zahájil intenzivní letecké údery, které cílil i na vládní terče v Damašku. Obsadil také syrskou horu Hermon. Damašek počínání Jeruzaléma kritizuje, současně ale jedná s izraelskou stranou o bezpečnostní dohodě.
USA se dlouhodobě snaží zmírnit napětí mezi syrskou vládou a židovským státem a v lednu se jim podařilo vyjednat sdílení zpravodajských informací mezi oběma státy. Dohoda o normalizaci vztahů ale zatím zůstává v nedohlednu.
