„Masovým zatýkáním dávají krymským Tatarům jasný signál: Jestli se vám to nelíbí, odejděte.“ Těmito slovy komentoval v březnu Refat Čubarov, předseda neoficiálního krymskotatarského parlamentu, represe ruských úřadů vůči příslušníkům své menšiny na anektovaném Krymu. Tataři čelí perzekucím po celých pět let od anexe ukrajinského poloostrova Ruskem. Desítky jich ruští policisté zadrželi třeba také loni v květnu v Simferopolu, když si chtěli připomenout výročí stalinských deportací. Začaly přesně před 75 lety.
Tataři zmizeli z Krymu za tři dny. Od Stalinových deportací uplynulo 75 let
„Můj otec otevřel dveře a já viděla dva vojáky s puškami. Dali mým rodičům patnáct minut, aby přichystali děti na cestu. Začali jsme plakat. Jeden z vojáků řekl: Vezměte si oblečení, bude chladno, a jídlo na tři až čtyři dny,“ vzpomínala před lety Zera Gdanovová na 18. květen 1944, kdy k nim za úsvitu přišla sovětská tajná služba NKVD.
Stejně jako k dalším sto osmdesáti tisícům krymských Tatarů, které během pouhých šedesáti hodin naložila do vlaků pro dobytek a následně deportovala do různých částí Sovětského svazu. Většina z nich, asi sto padesát tisíc lidí, skončila v Uzbekistánu. Další pak v Kazachstánu, na Urale, Sibiři a v několika dalších částech Ruska.
Cesta do Uzbekistánu trvala přes měsíc. „Vlaky byly tak nacpané, že lidé mohli jen sedět či stát. Staří lidé umírali na infarkt, ale nemohli být pohřbeni podle muslimských zvyklostí. Během každé patnáctiminutové přestávky vojáci mrtvá těla sbírali,“ vzpomínala Zera.
Její rodina deportaci přežila. Přibližně čtyřicet procent přesídlených krymských Tatarů ale takové štěstí nemělo – zemřeli buď cestou, nebo během prvního roku po přesídlení.
Hlavní záminka: Kolaborace s nacisty
Vysídlení krymských Tatarů nařídil výnos tehdejšího šéfa ministerstva vnitra Lavrentije Beriji. „Po osvobození (krymského) poloostrova sovětské jednotky zatkly přes tisíc kolaborantů s Německem. Většina z nich patří k Tatarskému národnímu výboru,“ napsal v dubnu 1944 Berija Stalinovi. Dodal také, že během roku 1944 přeběhlo k Němcům na dvacet tisíc krymských Tatarů.
Stalinovi to stačilo a ve stejném duchu se nesl výnos z 11. května, který deportace nařídil a pod který se Stalin podepsal. Podle historiků byl ale počet „přeběhlíků“ nižší a naopak v řadách Rudé armády bojovalo několik desítek tisíc krymských Tatarů. Do vyhnanství byli ale posláni všichni.
Kromě údajné kolaborace s nacisty historici uvádějí i další záminku a důvod pro deportaci krymských Tatarů. V očích Stalina totiž představovali etnickou i historickou spřízněností s Tureckem potenciální pátou kolonu při případném konfliktu s bývalou osmanskou říší. Údajně kvůli stejné zámince sdíleli stejný osud jako Tataři i meschetští Turci v Gruzii.
Vedle Tatarů bylo z Krymu, většinou do Střední Asie, přesídleno také na čtyřicet tisíc Bulharů, Řeků, Arménů, Němců a představitelů dalších národností. Deportace postihly i většinu kavkazských národů či Kurdy, dotkly se také statisíců Estonců, Litevců a Lotyšů. Podle odhadů bylo v 30. a 40. letech přesídleno do Střední Asie a na Sibiř šest milionů lidí.
- 19. listopadu 1943: deportace 69 267 Karačajů do Kazachstánu a Kyrgyzstánu
- 28. a 29. prosince 1943: deportace 91 919 Kalmyků na Sibiř
- cca týden v únoru 1943: deportace 478 479 Čečenců a Ingušů
- 8. a 9. března 1944: deportace 31 107 Balkarů do Kazachstánu
- 18. až 20. května 1944: deportace 180 014 krymských Tatarů většinou do Uzbekistánu
- během roku 1944: deportace asi 91 095 meschetských Turků
- Zdroj: Timothy Snyder – Krvavé země
Návrat po víc než čtyřiceti letech
Kreml muslimské Tatary rehabilitoval až v roce 1967, navrátilci ale doma nebyli vítáni a většinou se dočkali dalších deportací. Plný návrat domů jim sovětský režim umožnil až na konci 80. let, kdy se na poloostrov vrátila i Zera Gdanovová.
Repatriace dosáhla vrcholu v letech 1990 a 1991. Zatímco v roce 1970 žilo na Krymu asi dva tisíce Tatarů, na konci roku 1991 to bylo 150 tisíc. Úrovně před deportacemi ale dosáhl jejich počet na poloostrově až po roce 2000, kdy činil 240 tisíc.
V současnosti žije na Krymu podle ruských údajů přes 260 tisíc Tatarů, což představuje přibližně dvanáct procent obyvatel. Odhaduje se, že od začátku ruské anexe asi třicet tisíc Tatarů odjelo, většinou na Ukrajinu.
- Na Krymu vládli od starověku Řekové, Římané či Gótové. Tataři, kteří se na poloostrově usadili ve 13. století, jsou potomky Zlaté hordy, jedné z částí mongolské říše. V 15. století na Krymu vytvořili nezávislý chanát, který později spadal pod osmanskou říši. K Rusku byl připojen v roce 1783.
- Zdroj: ČTK
Tataři čelí po ruské anexi represím
Moskva sice opakovaně prohlásila, že práva této menšiny zůstanou zachována, a v dubnu 2014 ruský prezident Vladimir Putin oznámil, že podepsal dekret o rehabilitaci krymských Tatarů a dalších příslušníků krymských etnických menšin, kteří během vlády sovětského diktátora Stalina čelili útlaku.
Nejen lidskoprávní organizace, ale i Evropská unie, Spojené státy americké a řada dalších zemí upozorňují, že krymští Tataři jsou od roku 2014 terčem systematického porušování základních svobod a potlačování práv.
Například podle OSN se v období od ledna 2017 do srpna 2018 týkalo 90 ze 102 evidovaných domovních prohlídek či razií právě krymských Tatarů. Organizace Human Rights Watch (HRW) dodává, že příslušníci této etnické skupiny, která se většinově staví proti ruské anexi ukrajinského poloostrova, se stávají také oběťmi únosů či nahodilých zatýkání a trestních stíhání.
Zatím poslední výraznější vlna masového zatýkání se odehrála na konci března, kdy ruská policie zadržela přes dvacet krymských Tatarů. Podle HRW jde o největší počet zatčených v rámci jednoho týdne za několik posledních let.
Úřady zatýkání zdůvodnily podezřením z šíření islamistické literatury a verbování do řad organizace Hizb at-Tahrír. Toto mezinárodní panislámské hnutí usiluje o sjednocení všech muslimů v chalífátu. Odmítá násilí, ale usiluje o ukončení sekulárního státního uspořádání ve většinově muslimských zemích. Na Ukrajině je legální, v Rusku je však považováno za teroristickou organizaci.
Právníci zadržených podle HRW tvrdí, že jejich klienti nejsou členy Hizb at-Tahrír a že v Rusku zakázané islamistické knihy, které u nich policisté našli, jim byly podstrčeny.
Čubarov: Tatary chtějí z Krymu vytlačit
Rusko už v roce 2016 postavilo mimo zákon Medžlis, neformální parlament krymských Tatarů, s odůvodněním, že jde o extremistickou organizaci. Vůdci krymských Tatarů, bývalý sovětský disident Mustafa Džamilev a předseda Medžlisu Refat Čubarov, se na poloostrov nesmějí vrátit.
Podle Čubarova je za poslední vlnou zatýkání krymských Tatarů přání ruských úřadů vnést mezi příslušníky menšiny co největší strach. „Je to přání vytlačit krymské Tatary z poloostrova“.
Ukrajinský parlament přijal v listopadu 2015 rezoluci, kterou prohlásil stalinské deportace krymských Tatarů za genocidu a 18. květen za den, kdy si Ukrajina tyto události oficiálně připomíná.
Za genocidu označil minulý týden deportace i lotyšský parlament. V jeho rezoluci se píše, že byla přijata, aby „připomněla 75. výročí deportací krymských Tatarů“ a aby podpořila „politiku neuznání ilegální anexe Krymu“ Ruskem v roce 2014.
