Maracaibu se kdysi přezdívalo „venezuelský Dallas“. Bývalo jedním z nejbohatších měst v zemi, které vyrostlo na ropě. Prosperita je ale dávno pryč a lidé, kteří zůstali, bojují o přežití. Ropa už tam není zdrojem příjmů, ale naopak jejich překážkou. Na březích jezera Maracaibo způsobily opuštěné vrty ekologickou katastrofu.
Jezero Maracaibo je znečištěné ropou, přesto z něj místní rybáři vytahují živé kraby. Lodě obalené ropou musí každý den čistit. Zanesené je také veškeré vybavení – motory, podběráky, sítě – a často i úlovek.
„Ty (kraby), kteří jsou od ropy, dají rybáři nám a my je čistíme. Po vyčištění je také můžeme prodat,“ říká žena jednoho z rybářů Aleivis Parraová. Společně s dalšími ženami očistí denně dvacet kilo krabů.
Krabi pak míří na trhy a do restaurací ve Spojených státech, Kolumbii nebo doma ve Venezuele. Do míst, kde nikdo netuší, kde je ulovili.
Pro rybáře jsou ale posledním zdrojem obživy. „Už se jim ani nevyplatí utrácet tolik peněz za palivo do motorových člunů jenom proto, aby během rybaření ulovili takové produkty,“ podotýká bioložka Maria Puertová.
Ropa uniká z rezavých trubek
Ropa, která kdysi udělala z Maracaiba pýchu Venezuely, ho teď ničí. Socialistická vláda nedokázala bohatství udržet, o ropné vrty se neměl kdo starat a těžaři je postupně opustili. Ropa a zemní plyn se tak z rezavých trubek dostávají nekontrolovaně na povrch a každý den prohlubují už tak tragickou situaci.
„Teď tam vypustili nějakou chemikálii, která tu ropu udělá hustější. Klesne ke dnu, slepí se a dostane se blíž ke břehu. Ta hmota se nám pak lepí na sítě tak, že vůbec nemůžeme rybařit,“ stěžuje si rybář Yanni Rodríguez.
Ropu ze sebe rybáři každý den smývají benzinem. Strach z popálenin a palčivou vyrážku berou jako cenu, kterou v dnešní Venezuele platí za přežití.
