Ruští voliči budou v neděli po pěti letech vybírat poslance do Státní dumy, dolní komory ruského parlamentu. Po posledních volbách v prosinci 2011, které doprovázela podezření z podvodů, přitom následovaly mohutné pouliční protesty, které trvaly celý půlrok. Skončily až potlačením demonstrace na Bolotném náměstí v den nástupu Vladimira Putina do funkce prezidenta v květnu 2012.
Rusové zvolí Státní dumu. Režim udělal všechno pro zajištění hladkého vítězství Jednotného Ruska
Současná situace se oproti té z roku 2011 výrazně liší. Režim přijal řadu opatření, která jednak ztěžují protesty proti případným nesrovnalostem ve volebních výsledcích, jednak napomáhají tomu, aby volby dopadly podle představ režimu i bez potřeby manipulace s výsledky.
Stát stále zpřísňuje anti-teroristické, anti-extremistické a anti-protestní zákony, které jsou podle kritiků zneužívány proti oponentům režimu. Výrazně se například zpřísnily postihy za pořádání nepovolených demonstrací či za účast na nich nebo za narušení veřejného pořádku při demonstracích. Možnost pořádání veřejných shromáždění je omezená a rozšířena byla i definice extremismu, která nadále zůstává velmi vágní.
Protesty proti údajnému falšování volebních výsledků z prosince 2011 (Bolotné náměstí, Moskva)
Kontrarozvědka FSB a nově vytvořená Národní garda získaly pravomoc střílet za určitých okolností do davu (např. v případě hrozby teroristického útoku nebo za účelem osvobození rukojmích). Nevládní organizace zabývající se politikou a financované ze zahraničí, které se nechtěly dobrovolně označit za „zahraniční agenty“, jsou likvidovány.
Doplatilo na to třeba nestátní neziskové monitorovací středisko Golos, které zaznamenalo značnou část údajných manipulací při posledních volbách do Dumy a které soud v červenci rozpustil. Golos se proti tomu odvolal a zatím pokračuje ve formě hnutí. Začátkem září bylo na seznam „zahraničních agentů“ přidáno i Centrum Levada, nestátní instituce, která provádí sociologické a marketingové průzkumy včetně těch předvolebních. Centrum oznámilo, že se chystá rozhodnutí napadnout u soudu.
Protesty nelze vyloučit
I přes opatření namířená proti občanské společnosti ale nelze demonstrace úplně vyloučit. Loni po vraždě opozičního politika Borise Němcova vyšly do ulic statisíce lidí a roznětkou by v souvislosti s případnými nesrovnalostmi mohla být i špatná ekonomická situace v zemi.
Volby přicházejí v době recese, a i když míra nezaměstnanosti zůstává nízká, rostoucí ceny vedou k prvnímu trvalejšímu zhoršení životních podmínek obyvatel za dobu Putinova vládnutí. Pod hranicí chudoby teď žije každý osmý Rus a roste i počet protestů či stávek spojených s pracovními podmínkami. Ekonomika loni zpomalila o 3,7 % a poroste zřejmě až příští rok.
Současné obsazení Státní dumy
Režim proto provedl v souvislosti s volbami řadu změn, které by mu měly pomoct v dosažení kýženého výsledku. Zároveň by ale měly zajistit co nejvyšší legitimitu voleb, a snížit tak potenciál pro případné protesty.
Pro-putinovské Jednotné Rusko má absolutní většinu v obou komorách federálního parlamentu i v 81 regionálních parlamentech z 83 (resp. z 85, pokud bereme v potaz i dva regiony na anektovaném Krymu). Jeho zástupci také drží většinu ve volebních komisích. Strana proto dokáže zajistit, aby jí volební zákony a jejich implementace vyhovovaly.
Znovu smíšený systém a nové volební obvody
Nejviditelnější změna se týká samotného způsobu výběru poslanců Státní dumy. Rusko se s podzimními volbami vrací ke smíšenému systému, který pro volby do dolní komory parlamentu fungoval do roku 2003. Zatímco poslední dvě Dumy vybírali voliči celé poměrným způsobem, letos se proporcionálně bude volit jen polovina jejích členů. Druhou polovinu vyberou voliči opět většinovým hlasováním.
Znovuzavedení většinového volebního systému pro polovinu mandátů sice představuje určitou šanci pro nezávislé kandidáty, kteří nejsou členy žádné politické strany. Při dominanci Jednotného Ruska, která zahrnuje třeba i přístup k financím, je ale pravděpodobné, že si nejsilnější strana dokáže zajistit v této části voleb většinu křesel.
Jednotnému Rusku navíc nahrávají i nově narýsované hranice obvodů pro většinovou část voleb. Městské volební obvody, jejichž obyvatelé představují hlavní protestní potenciál a které tvořily samostatné obvody, byly rozděleny a jejich části byly spojeny s venkovskými oblastmi, kde je podpora Jednotnému Rusku zpravidla vyšší.
Tím se snižuje možnost, že by v rámci většinové části voleb pronikl do Dumy protivládní kandidát. Kromě toho byly rozděleny i ty obvody, kde v parlamentních volbách v roce 2011 skončilo Jednotné Rusko na druhém místě.
Září místo prosince
Posouval se také termín voleb. Původně měli Rusové vybírat novou Dumu až v prosinci, tedy přesně pět let po posledních volbách. Poslanci ale nakonec schválili změnu termínu a hlasování se uskuteční ve stejný den jako regionální a místní volby. Oficiálním důvodem je úspora nákladů, třeba komunisté si ale stěžovali, že kvůli posunu vyšla kampaň na dobu letních dovolených, a nebude mít tedy takový dopad.
To samozřejmě nahrává nejsilnějšímu Jednotnému Rusku, stejně jako fakt, že pro nezávislé kandidáty či strany, které se voleb nemohou automaticky účastnit (nezískaly minimálně 3 % hlasů v posledních volbách do Dumy, nebo nemají žádného zástupce v některém z regionálních parlamentů), bylo v létě složitější shánět podpisy pro registraci.
Volby ve vzdáleném Německém autonomním okruhu u Barentsova moře. Tamní obyvatelé volili v předstihu
Prezident Putin navíc posun voleb oficiálně potvrdil dekretem až 17. června, podle zákona tak přitom mohl učinit už 30. května. Připravil tak nezaregistrované kandidáty a strany o dost času pro sběr podpisů.
Změna je pro vládní stranu výhodná i z toho důvodu, že kvůli ekonomické situaci bude zřejmě třeba provést nepopulární škrty v novém rozpočtu. Ten bude muset být schválen ještě na podzim, tedy před původním prosincovým termínem voleb. Pokud by se volilo až v zimě, režim by riskoval, že proti sobě voliče rozpočtovými škrty popudí.
Stopka pro pozorovatele
Změny ve volebním právu také ztížily podmínky pro domácí pozorovatele. S pozorovateli z řad občanské společnosti zákony nepočítají vůbec, což teď řeší ústavní soud, a přístup těch zastupujících politické strany, další kandidáty a média byl omezen.
Pozorovatelé zastupující strany se musejí registrovat nejpozději tři dny před volbami, a to pro jednu konkrétní volební místnost. Úřady tak budou předem vědět, kde jsou. Jako pozorovatelé z řad novinářů budou do místností vpuštěni jen ti, kdo pro dané médium pracují na plný úvazek minimálně dva měsíce a kdo se předem akreditují.
Zahraniční pozorovatelé by na tom měli být o něco lépe. Rusko pozvalo zástupce Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která při volbách v roce 2011 konstatovala, že volby nesplňovaly podmínky pro férovou politickou soutěž. Upozornila také, že se její pozorovatelé potýkali při své práci s obstrukcemi a že jich nemohla rozmístit tolik, kolik původně chtěla.
OBSE letos do Ruska vyslala 370 pozorovatelů, nebudou ale sledovat hlasování na anektovaném Krymu, protože organizace poloostrov nepovažuje za ruské území.
Kromě zástupců OBSE budou přítomny stovky pozorovatelů z dalších organizací. Své zástupce vyslala třeba Evropská unie, která taktéž nebude na Krymu, a několik organizací postsovětského prostoru. Nepřijedou naopak zástupci Rady Evropy (RE). Rusko je nepozvalo, protože Parlamentní shromáždění RE ruskou delegaci kvůli situaci na Ukrajině bojkotuje.
Změna ve volební komisi a primárky
Režim ale také provedl kroky, které mají zvýšit legitimitu voleb. V čele Ústřední volební komise je od března Ella Pamfilovová, bývalá vládní lidsko-právní ombudsmanka, která má respekt u opozice. Pamfilovová nahradila Vladimira Čurova, kterému se kvůli údajným manipulacím s předchozími volebními výsledky přezdívá „kouzelník“.
Nová šéfka komise už v dubnu zrušila kvůli podezření z podvodů místní volby na předměstí Moskvy v obci Barvicha. Zůstává ale samozřejmě otázkou, do jaké míry může dohlédnout na řádný průběh voleb v rámci celé federace.
Ella Pamfilovová
Jednotné Rusko také letos poprvé uspořádalo celonárodní primárky, které umožnily vybírat kandidáty pro parlamentní volby nejen straníkům, ale všem voličům. Podle strany se jich zúčastnilo devět a půl milionu lidí, tedy osm procent všech ruských voličů. Strana si nicméně představovala dvojnásobek. Primárky sice vedly k tomu, že zhruba padesát současných poslanců nominaci nezískalo, dařilo se ale také sponzorům strany a akci údajně provázely podvody.
Kromě Jednotného Ruska zorganizovala primárky i mimoparlamentní opoziční Strana národní svobody (PARNAS), kvůli úniku osobních dat volitelů je ale nakonec zrušila. Strana původně tvrdila, že šlo o administrativní chybu, později označila únik za dílo hackerů.
Voleb se účastní víc stran
Stát dále částečně uvolnil podmínky pro účast ve volbách, a o místa v Dumě se letos uchází víc stran než v letech 2007 a 2011. Zatímco v roce 2011 mohli voliči vybírat jen ze sedmi stran, letos jich své federální kandidátky zaregistrovalo čtrnáct.
Kromě Jednotného Ruska a dalších tří parlamentních stran, které ale nepředstavují opravdovou opozici, jsou mezi nimi i zástupci liberální mimoparlamentní opozice. Ta je ale velmi nepopulární a nejednotná.
Kdo se může stát poslancem Státní dumy
Mezi kandidujícími kromě toho chybí pravděpodobně nejvýraznější opoziční politik posledních let, právník, blogger a protikorupční aktivista Alexej Navalnyj, který ve volbách moskevského starosty v roce 2013 skončil druhý s 27 % hlasů. Navalnyj ale nemůže kandidovat kvůli soudnímu procesu, který je proti němu veden, a jeho strana nebyla zaregistrována.
Šanci na zisk mandátů může mimoparlamentní opozici papírově zvýšit také posun hranice, kterou musejí politické strany pro vstup do Dumy překonat – pro letošní volby se snižuje ze sedmi procent na pět. Podle předvolebních průzkumů to ale nevypadá, že by současné čtyři parlamentní strany v nové Dumě někdo doplnil.
Alexej Navalnyj
V případě liberální opozice je tato možnost o to nepravděpodobnější, že kromě nízké popularity jsou její zástupci málo vidět v médiích. Pokud jim státem ovládaná televize, která je nejčastějším zdrojem informací pro obyvatele Ruska, nějaký prostor dá, tak jen v negativním smyslu. Mimoparlamentní strany by tak mohly získat pár křesel zřejmě jen ve většinové části voleb.
Od voleb tak nelze čekat nějakou zásadní změnu na ruské politické scéně. Zároveň je ale nelze předem označit za zbytečné. Dva roky před prezidentskými volbami a v době ekonomické recese půjde o důležitý test popularity režimu.