Dvaadvacetiletý Danil je v nemocnici od pondělka. Vlastní fyzické šrámy ale zdaleka nejsou to nejhorší, co ho potkalo. Jen před pár desítkami hodin jej postihla rodinná tragédie. O okamžiku, kdy mu raketa přímo před rodným domem ve Slovjansku zabila oba rodiče, hovořil s reportérem ČT24 Janem Šilhanem.
Jsou to tisíce smutných a tragických příběhů napříč celou východní Ukrajinou. Tento se odehrál na předměstí Slovjansku. Ruský úder převrátil vzhůru nohama dům i život mladého muže, který v něm bydlel.
„Otci to utrhlo hlavu. Matka ještě dýchala, ale než záchranáři dorazili, byla už mrtvá,“ popisuje Danil.
Dřív sloužil v armádě. Byl připraven zemřít, smrt nejbližších si ale nikdy nechtěl připustit. Navíc v místě, které měl nejradši a kam se rád vracel.
Matka ho venku stříhala. Pár sekund před výbuchem zaběhl domů, což mu zachránilo život. „Když střela dopadla, viděl jsem prolétávat prach oknem. Všude byla tma, všechno bylo pokryté prachem,“ vzpomíná.
Danila bavilo pracovat s počítačem, poblíž jej měl i v nejtěžším okamžiku. Teď už mu nic jiného nezbylo. „Nejtěžší je pro mě, sakra… Musím vymyslet, jak sám sebe obléci, obout a postarat se o svou sestru,“ netají se obavami z budoucnosti.
Ve věku, kdy jeho kamarády vyprovází rodiče do života, on se s životem těch svých loučí. „Musíme si zařídit dokumenty, abychom mohli odjet,“ plánuje. Ve Slovjansku ho už nic nedrží. Chce opustit zemi, příbuzné má ale jenom v Rusku. Právě tam ale teď chce ze všech koutů světa úplně nejméně.
