Do detenčního centra na ostrově Manus v Papui-Nové Guineji, kam Austrálie posílala běžence, ráno vstoupila policie, aby objekt vyklidila. Soud už loni rozhodl, že zařízení je nelegální a nařídil ho uzavřít. Centrum oficiálně skončilo s koncem října, přes odpojení vody a elektřiny se v něm ale zabarikádovalo několik stovek lidí a z obav o svou bezpečnost odmítli odejít.
Policejní velitel Papui-Nové Guineje Dominic Kakas sdělil, že policie vstoupila do imigračního střediska a přesvědčila 35 z celkových 378 lidí v něm, aby se přesunui do náhradního ubytování v nedalekém městě Lorengau.
Podle ochránců lidských práv ale policie více než tři desítky mužů k opuštění tábora donutila. „Ničí všechno. Přístřešky, nádrže, postele a všechny osobní věci,“ uvedl na Twitteru kurdský novinář Behrúz Búčání z Íránu, který je v táboře držen čtyři roky a stal se jakýmsi mluvčím zadržovaných migrantů.
Podle Kakase policisté neužili a nebudou užívat při vyklízení tábora násilí. „Říkáme jim jen, aby odešli, protože na tom druhém místě je voda, jídlo a řádné ubytování,“ řekl.
I podle australského ministra pro imigraci Petera Duttona je cílem akce přemístit migranty do lepšího zařízení. „Australští daňoví poplatníci zaplatili asi deset milionů (australských) dolarů (164 milionů korun) za nové ubytování, a nyní chceme, aby se tam lidé přestěhovali,“ zdůvodnil nutnost vyklizení střediska Dutton.
Obyvatelé centra se bojí o svou bezpečnost
Uprchlíci se bojí, že pokud se přesunou do nových internačních zařízení, hrozí jim represe místních lidí. Už krátce po uzavření centra, kdy objekt opustila soukromá bezpečnostní agentura, která tábor střežila, začali místní s mačetami u vstupů do zařízení rabovat, informovala dříve BBC. Pak se ale situace uklidnila.
Někteří žadatelé o azyl se v minulosti v centru na protest pořezali, spolykali chemikálie nebo si sešili ústa. Hlášeny byly také údajné sexuální a jiné útoky. Žadatelé o azyl prý trpí traumaty. Australská vláda ale tvrdí, že si imigranti často vymýšlejí, aby byli do země přijati.
Tábor na ostrově Manus byl klíčovým bodem australské kontroverzní imigrační politiky „svrchované hranice“. Země odmítá přijímat žadatele o azyl, kteří australských břehů dosáhnou na palubě lodi.
Mezi běženci na ostrově jsou převážně příslušníci muslimského etnika Rohingů, kteří čelí pronásledování v Myanmaru (Barmě), obyvatelé Afghánistánu sužovaného řadu let válečným konfliktem, Íránci a Srílančané.
Běženci mířící do Austrálie končili v táborech na Papui-Nové Guineji a v ostrovním státě Nauru v jižním Pacifiku, s nimiž Austrálie ohledně detence migrantů uzavřela dohodu. Za jejich provozování zemím platila.
- Tábor byl poprvé otevřen v roce 2001, kdy byla u moci konzervativní vláda australského premiéra Johna Howarda z Liberální strany.
V roce 2008 byl sice uzavřen, ale pouze na čtyři roky. Poté se stal prudký nárůst žadatelů o azyl hlavním tématem labouristické vlády v Canbeře a zařízení opět otevřelo své brány.
V roce 2013 Austrálie souhlasila, že Papua-Nová Guinea dostane 400 milionů dolarů za ubytování a přesídlení skutečných běženců.
Nepokoje vypukly v táboře v únoru 2014, když se do zařízení dostali místní obyvatelé. V lednu 2015 se některé osoby zabarikádovaly uvnitř a zahájily hladovku.
Australská vláda tvrdí, že její tvrdá azylová politika vede k prudkému poklesu počtu připlouvajících lodí s běženci.
OSN a lidskoprávní organizace kritizují podmínky v táborech. Austrálie se podle nich vyhýbá svým povinnostem vůči uprchlíkům.
