Moskva - Pětasedmdesátiny slaví ruská píseň, kterou se i u nás učily ve škole celé generace: Kaťušu poprvé zazpívala Valentina Batiščevská 27. listopadu 1938 - píseň o dívce, jejíž milý odešel do války. Sláva Kaťuši od té chvíle stoupala doslova raketově. Dala totiž jméno raketometům, kterým nacisté říkali Stalinovy varhany. Proslulost jí zajistila Lidija Ruslanovová, která ji zpívala i sovětským vojákům na východní frontě.
Hudbu ke Kaťuše složil Matvěj Blantěr, slova napsal Michal Isakovskij. Podle tvrzení některých kritiků ale podobnou melodii složil už Igor Stravinskij do své opery Mavra už v roce 1922. Kaťuša, kterou převzali třeba i italští partyzáni, je jen jedním z mnoha důkazů toho, že ono latinské inter arma silent musae tak docela neplatí. O tom by mohli vyprávět třeba křižáci, kteří utíkali před husity a jejich písní Ktož jsú boží bojovníci. Z revoluční Marseillaisy se zase stala francouzská státní hymna a tesknou Lili Marleen hrálo za druhé světové války každé rádio wehrmachtu. Na sklonku války ji v rámci tajného projektu, který měl demoralizovat nacistické vojáky, nazpívala Marlene Dietrichová.
