Od začátku ruské agrese se na Ukrajině ztratilo přes dva tisíce dětí. Některé zmizely uprostřed chaosu za útěku před bombardováním, jiné ale skončily v rukou okupantů a teď se nacházejí na neznámém místě.
Šestnáctiletý Vlad Buryak žil s rodiči v Melitopolu. I přes naléhání otce totiž matka evakuaci odkládala. Na cestu s dětmi vyrazila až poté, co zemřel nemocný člen rodiny, o kterého se starala. Vyrazili do Záporoží. Problém nastal po cestě na jednom z kontrolních stanovišť. Ruští vojáci pojali podezření, že si je Vlad natáčí na mobil, a zatkli ho.
„Nikdy nesloužil v armádě. Nikdy neměl v ruce zbraň,“ říká otec pohřešovaného chlapce Oleg Buryak, který pracuje jako vedoucí vojenské správy v Záporoží. Domnívá se, že si s ním okupanti dokázali chlapce spojit a usoudili, že by se jim mohl hodit jako vězeň pro budoucí vyjednávání. Podmínky jeho propuštění už prý okupanti otci sdělili, neřekl ale jaké.
„Jsem přesvědčený, že je ve vězeňské cele. Přibližně tuším, kde se nachází. Vím, že je v Záporožské oblasti. Dnes jsem s ním mluvil naposled. Ruští vyjednavači mě s ním nechali mluvit. Pořád se mě ptal: Kdy mě pustí? Kdy si pro mě přijdeš? Psychicky se stále drží. Ještě není zlomený,“ vypráví otec.
Pomoc humanitárních organizací
Vlad ale není ojedinělý případ. Jen od začátku války podobně zmizely přes dva tisíce dětí. S pátráním po nich pomáhají ukrajinské i evropské humanitární organizace.
„Jsou to obrovská čísla, nikdo se na to nemohl připravit. Evidujeme asi 2200 případů pohřešovaných dětí. Nejtěžší je přemýšlet nad tím, jestli vaše dítě žije, nebo ne,“ říká k tomu Marina Lypovetska, vedoucí ukrajinské neziskové organizace Magnolia.
Podle organizace nejde jen o ztracené děti. Úřady evidují zhruba čtvrt milionu těch, kteří byli okupanty násilně zavlečeni do Ruska nebo do samozvaných republik v Donbasu. Takřka dva tisíce z nich jsou sirotci. Podle všeho je čeká adopce do ruských rodin. Prezident Vladimir Putin už podepsal dekret, který proceduru zrychluje.
