Praha - I ke konci července je ještě možné na noční obloze pozorovat stříbřité mraky. Pásy velmi jemných závojových struktur se objevují konkrétně nad okolím severního obzoru. Tento jev se často vyskytuje okolo letního slunovratu, tedy v červnu a červenci, kdy Slunce zapadá jen kousek za obzor.
Zatímco běžná oblačnost se nachází v troposféře ve výšce kolem 12 kilometrů, tyto mraky jsou podle astronoma Petra Horálka mnohem výš v mezosféře ve výšce okolo 80 až 85 kilometrů. Právě to umožňuje Slunci, které už zapadlo, ozářit je zespodu.
Podle dosavadních vědeckých poznatků se v místech vzniku stříbřitých mraků, v mezosféře, teplota stále mění. Jen během několika týdnů okolo letního slunovratu se ustálí na nejnižší hodnotě během roku, a to na zhruba minus 130 stupních Celsia. To je prostředí, kde tato oblaka vznikají. Jsou totiž tvořena částečkami ledu, což jsou vlastně zmrzlé vodní páry z nižších a teplejších vrstev atmosféry. Tvořena jsou také štěpením molekul vody přímo v mezosféře a zřejmě i štěpením metanu slunečním zářením.
Dá se podle vědců usuzovat, že nemalý podíl na jejich vzniku má i globální oteplování. Vyšší koncentrace oxidu uhličitého přináší více tepla a více vodních par, které stoupají do mezosféry. Jev naopak vede k ochlazování mezosféry.
Velký vliv na výskyt tohoto jevu má také sluneční aktivita. Ukazuje se, že v době minima sluneční aktivity je jejich výskyt mnohem vyšší. Dokazují to pozorování z minulého roku, kdy byla aktivita Slunce v hlubokém minimu a stříbřité mraky byly pozorovatelné z českých zeměpisných šířek prakticky každou druhou až třetí noc. Nízká sluneční aktivita stále trvá.
Nejvhodnějším místem, odkud je možné stříbřité mraky pozorovat, jsou vysoké hory nebo místa mimo velká města s dobrým výhledem k severu. Tam totiž pozorovatele neobtěžuje veřejné osvětlení.
