Pákistánský nejvyšší soud osvobodil křesťanku Asiu Bibiovou, která byla v roce 2010 odsouzena k trestu smrti za urážku islámského proroka Mohameda. Aktuální rozhodnutí vyvolalo pouliční protesty tvrdých zastánců islámu. Případ Bibiové, která je matkou čtyř dětí, pobouřil křesťanský svět.
Islamisté se bouří, soud v Pákistánu dal svobodu křesťance odsouzené původně k smrti za rouhání
Horizont ČT24: Osvobození křesťanky v Pákistánu vyvolalo bouři (zdroj: ČT24)
Do případu se vložil i pákistánský premiér Imran Chán, který v projevu v místní televizi vyzýval obyvatele ke klidu a k respektování rozhodnutí soudu. „Ti, kdo vyzývají k odmítnutí rozhodnutí soudu kvůli svým vlastním politickým zájmům neprokazují dobrou službu islámu,“ řekl Chán.
Bibiovou zatkli v roce 2009 po hádce s muslimskými ženami, které sbíraly ovoce. V tu chvíli vypukla hádka o kbelík s vodou, jelikož ženy tvrdily, že se ho už nemohou dotknout poté, co ho víra Bibiové učinila nečistým.
Podle prokurátorů ženy Bibiovou vyzvaly, aby konvertovala k islámu, a dotyčná následně učinila tři útočné komentáře na adresu proroka Mohameda. Později ženu zbili poblíž jejího domu – v té chvíli se údajně přiznala k rouhání.
Bibiová ale celou dobu trvá na své nevině. Stala se vůbec první ženou, která byla odsouzena k smrti podle přísných pákistánských zákonů o rouhání. Bibiová rouhání vždy odmítala. Z bezpečnostních důvodů není známé, ve které věznici se nachází.
Její rodina a právníci tvrdí, že nikdy proroka Mohameda neurazila, a poukazují při tom na protichůdné výpovědi svědků. Podle soudců nejvyššího soudu nebyli státní zástupci schopni dokázat, že Bibiová porušila zákon.
Guvernér i ministr byli zabiti poté, co Bibiovou podpořili
Kvůli podpoře křesťanky byli v roce 2011 zavražděni pákistánský ministr pro menšiny a guvernér provincie Pandžáb, kterého zastřelil člen jeho vlastní ochranky. V důsledku posledního vývoje případu úřady posílily bezpečnostní opatření u kostelů, stejně jako u sídla nejvyššího soudu v Islámábádu.
Osvobozující verdikt vyvolal odpor islamistů, kteří již dříve hrozili celonárodními protesty a požadovali provedení popravy. Krátce po verdiktu zablokovaly stovky demonstrantů hlavní tah mezi metropolí Islámábádem a nedalekým Rávalpindí. Ve městě Multán už policie po střetech zadržela několik demonstrantů.
Protest kvůli osvobození křesťanky v Pákistánu
V Pákistánu je časté lynčování
Urážka islámu se v Pákistánu trestá smrtí. Lynčování může vyvolat i pouhá spekulace o rouhání. Obvinění tohoto typu vyvolává takové emoce, že je téměř nemožné se proti nim bránit. Někdy i rozvášněným davem mužů byly zabity desítky lidí na základě tvrzení, že se rouhaly.
Skupiny bojující za lidská práva tvrdí, že zákona o rouhání zneužívají náboženští extremisté, ale i obyčejní Pákistánci k vyřizování osobních účtů. Zákon nedefinuje rouhání a důkazy nemohou být zopakovány před soudem kvůli obavám, že by se tím svědci dopustili nové urážky.
Více či méně přísné zákony o rouhání platí v celé řadě muslimských zemí. Třeba v Saúdské Arábii je pomluva trestným činem a za urážku islámu je až trest smrti, upozorňuje organizace Freedom House. Za kontroverzní považuje organizace také zákon o zločinu terorismu a jeho financování z roku 2014, který definuje terorismus mimo jiné jako záměrný čin s cílem „urazit pověst státu“, „narušit veřejný pořádek“.
Saúdská Arábie také netoleruje veřejné praktikování žádného jiného náboženství, než je islám. Úřady minulý pátek zatkly 17 pomocnic v domácnosti původem z Filipín, které se v konzervativním království účastnily oslavy Halloweenu.
Vězení za rouhání hrozí i v demokratické Indonésii
V Indonésii, kde se k islámu hlásí devadesát procent z 240 milionů obyvatel, poslal soud v létě buddhistku na 18 měsíců do vězení za to, že si stěžovala na hluk z mešity v sousedství.
Indonésie zakazuje rouhačství konkrétně článkem 159 trestního zákoníku. Legislativa zakazuje cílené, veřejné projevy nepřátelství, nenávisti či pohrdání náboženstvím, které trestá až pěti roky za mřížemi.
Zákon podle aktivistů usnadňuje zločiny páchané jednou náboženskou skupinou proti druhé, protože dotyční se ospravedlňují právě bojem proti nenávisti, herezi či přímo rouhačství – a úřady pak pachatele často ani neženou k odpovědnosti.