V Indonésii jako v jednom z demokratických ostrovů v muslimském světě v poslední době přibývá nejen nábožensky motivovaných útoků, ale i obvinění z rouhačství, za nimiž stojí radikální islamistické skupiny. Jejich terčem se stala hlavně bohatá čínská menšina. Radikální hnutí se zformovala po pádu autoritářského režimu před dvaceti lety a nyní mluví o zavádění práva šaría. V politice se zatím radikálům nedaří, dokážou ale zmobilizovat veřejnost, varují experti. Konzervativci navíc posilují i v rámci umírněných muslimských organizací.
„Do Indonésie jsem poprvé přijel před pětadvaceti lety a s tímto odstupem vidím, jak islám, byť stále v naprosté většině umírněný, hraje v zemi stále viditelnější roli. Při pohledu na pětadvacet let staré fotografie svých známých vidím dříve nábožensky vlažné dívky, které dnes nosí šátek a chystají se na cestu do Mekky,“ říká publicista a novinář Pavel Zvolánek.
Indonésii šokovaly nedávné útoky na kostely na ostrově Jáva, které spáchaly celé sebevražedné rodiny včetně dětí. Nejmladšímu z atentátníků bylo pouhých sedm let. Zemřelo 26 lidí včetně třinácti útočníků.
Radikály držel na uzdě až do konce 90. let autoritář Suharto
Shodou okolností tento měsíc uplynulo dvacet let od pádu bývalého indonéského diktátora Suharta, který zde po třicet let vládnul pevnou rukou, kterou držel na uzdě radikální islám i případné teroristy. „Dařilo se mu to přesto, že se za jeho vlády odehrával konflikt v Acehu, jediné provincii v Indonésii s uplatňovaným právem šaría, a radikálové provedli bombový útok na obří buddhistickou svatyni Borobudur,“ vysvětluje Zvolánek.
„V uvolněné a chaotické postsuhartovské atmosféře došlo ke konfliktům mezi křesťany a muslimy na Molukách, nejhoršímu teroristickému útoku na turisty v dějinách země – bombovému útoku na Bali v roce 2002 i k návratu některých radikálů žijících v suhartovské době v zahraničí,“ upozorňuje novinář.
Po krvavých útocích na Bali, které spáchali ozbrojenci napojení na Al-Káidu, reagovaly indonéské úřady tvrdě – nejméně 800 militantů uvěznily, další stovku rovnou zabily. Spustily také speciální program, který měl bývalé radikály začlenit do společnosti a zabránit šíření extremismu. Tato kampaň ale příliš nezabrala.
V posledních letech se v Indonésii množí útoky radikálních skupin napojených na teroristy z Islámského státu (IS). V lednu 2016 zemřeli při střelbě a sérii výbuchů v Jakartě čtyři civilisté. Atentátníci měli patřit k militantní skupině Jemaah Ansharut Daulah (JAD), jež dříve slíbila věrnost IS – stejně jako asi tři desítky dalších skupin. Centrum, kde je zadržován vůdce JAD kvůli obvinění z podněcování k terorismu, přitom analytici označují za hnízdiště ozbrojenců hlásících se k IS.
IS se snaží verbovat nové členy napříč celou jihovýchodní Asií, kde chce vytvořit jakousi oficiální provincii. Indonéský generál a bývalý náčelník generálního štábu Gatot Nurmantyo přitom už loni varoval, že IS působí takřka ve všech indonéských provinciích. Nová generace džihádistů jsou buď Indonésané, které ovlivnil IS přes internet, nebo jde o stoupence předchozích radikálních hnutí, ovšem s téměř nulovými vazbami na starší generaci radikálů, uvádí BBC s tím, že původní hnutí se rozdělila na menší skupiny, aby tak lépe unikla policii.
„Rozvoj internetu umožnuje rychlejší šíření radikální ideologie, napojení na zahraniční skupiny a získání potřebných znalostí k provedení teroristických útoků. Podle odhadů indonéských odborníků dnes stačí k přípravě teroristického útoku necelý rok, pětkrát kratší doba než v době po pádu Suharta. Radikální ideologie se pak šíří v uzavřených skupinách, tak jako tomu bylo v Surabáji, kde proběhly zmíněné nedávné útoky. Jestliže na Bali v roce 2002 poprvé v Indonésii udeřil sebevražedný útočník, v Surabáji se poprvé do této teroristické akce zapojila celá rodina,“ říká Zvolánek.
Náboženské menšiny jsou takřka bez právní ochrany, říká expert
S radikalizací islámu souvisí rostoucí intolerance vůči náboženským menšinám, které trpí nízkým stupněm právní ochrany, upozorňuje indonésista Tomáš Petrů z Orientálního ústavu Akademie věd ČR. „Tato situace se prohloubila během vlády bývalého prezidenta Susila Bambanga Yudhoyona (2004–2014), který v mnohém islámským radikálům ustupoval a během jehož vlády byly vydány některé velmi kontroverzní zákony či dekrety, které nemuslimským menšinám uškodily,“ tvrdí expert.
„Radikálové, které toleroval režim prezidenta Yudhoyona, se ovšem většinou neuchylovali přímo k teroristickým útokům, spíše bránili stavbě křesťanských kostelů, vyhrožovali majitelům zábavních podniků nebo se soustředili na vyhánění příslušníků sekty Ahmadíja (od tradičního islámu odchýlené mesianistické hnutí, které vzniklo v 80. letech 19. století v indickém Paňdžábu – pozn. red.),“ říká Petrů.
Nebezpečný je podle něj také zákon o rouhačství z roku 1965, který současná vláda odmítla zrušit, nebo alespoň upravit. Indonésie zakazuje rouhačství konkrétně článkem 159 trestního zákoníku, který navrhl Suhartův předchůdce Sukarno a Suharto jej následně implementoval prostřednictvím dekretu. Legislativa zakazuje cílené, veřejné projevy nepřátelství, nenávisti či pohrdání náboženstvím, které trestá až pěti roky za mřížemi.
Zákon usnadňuje zločiny páchané jednou náboženskou skupinou proti druhé, protože dotyční se ospravedlňují právě bojem proti nenávisti, herezi či přímo rouhačství - a úřady pak pachatele často ani neženou k odpovědnosti.
Americký web The Huffington Post varuje zejména před sílícím populismem v Indonésii. Na rozdíl od Evropy, kde je spojován většinou s nacionalismem, jde indonéský populismus ruku v ruce právě se sílícím radikálním islámem, ekonomickým nacionalismem a protičínskými náladami.
Radikálně smýšlející muslimové působí v indonéských muslimských organizacích, politických stranách, na univerzitách i v médiích, píše Huffington Post. Islámský populismus posiluje i nerovnost ve společnosti. Zatímco většinoví muslimové patří často do nízkopříjmové kategorie, nejbohatší jsou právě etničtí Číňané.
Právo šaría v centru pozornosti
Po pádu Suharta se vyrojila celá řada konzervativních muslimských skupin – v roce 2000 to byla Indonéská rada mudžahedínů, o dva roky později Strana spravedlnosti a prosperity (PKS). „Mezi politickými stranami má nejvíce islamistickou agendu. Za předchozího prezidenta byla i součástí vládní koalice, což vysvětluje výše uvedené antipluralistické zákony. Za posledními útoky na kostely a policejní stanici v Surabáji ale stojí momentálně nejnebezpečnější uskupení v Indonésii, Jemaah Ansharut Daulah, které je napojeno na centrálu IS a přijímá od ní pokyny,“ podotkl Petrů.
Značný vliv má v současné době militantní Fronta obránců islámu (FPI), která vznikla už v roce 1998, má asi 200 tisíc členů a stejně jako výše uvedené skupiny prosazuje zavedení islámského práva šaría.
„FPI se podařilo loni v listopadu zmobilizovat na 400 tisíc demonstrantů, kteří si de facto vynutili odsouzení tehdejšího guvernéra Jakarty Basuki Tjahaja Purnama (křesťana a etnického Číňana - pozn. red.), známého jako Akok, za údajnou urážku islámu (citoval verš z Koránu ohledně volby nemuslimských lídrů pozn. red.) a napomohli zvolení více proislámského guvernéra, Aniese Baswedana. A FPI stále využívají zákona o rouhačství k perzekuci svých kritiků,“ okomentoval situaci Petrů.
„Islámská karta není úplnou novinkou. Byla použita například proti bývalé prezidentce Megawati Sukarnoputri – žena nemůže být prezidentkou. Nepochybně bude vytažena i příští rok během prezidentských voleb,“ je přesvědčen Zvolánek.
Pokud jde o politiku, populistická – radikálně islámská – hnutí ale zatím nedokázala Indonésany přesvědčit. „Radikální skupiny jako takové širší podporu nemají, například po posledním útoku v Surabaji příbuzní teroristů odmítli převzít jejich těla a pohřbít je. Teroristické útoky se nevyhýbají ani muslimům, například na Bali se nachází tzv. Vesnice vdov, odkud pocházelo několik muslimských taxikářů, kteří se v roce 2002 nacházeli v epicentru teroristického útoku,“ připomněl Zvolánek.
Konzervativci posilují i v rámci umírněných organizací
Prezident Joko Widodo a jeho administrativa se snaží proti radikálům bojovat. Zákon z roku 2017 například zakazuje muslimské organizace porušující základní principy indonéského státu. Skončila tak například skupina Hizbut Tahrir, která požadovala návrat chalífátu. Prezident se snaží zároveň vytvořit alianci s umírněnými muslimskými organizacemi, jako je sunnitská Nahdlatul Ulama (NU).
Ta tvrdí, že má po celém světě 50 milionů příznivců. NU hlásá, že islám je ve skutečnosti tolerantní, mírumilovný a nejde ruku v ruce s džihádem, tedy válkou proti nevěřícím. Zástupci NU mají dobré jméno i v zahraničí, kde se její zástupci účastní různých konferencí, muslimských summitů i kampaní proti extremismu.
Konzervativismus ale sílí i mezi členy NU. „Ahokova aféra byla obrovským budíčkem. Trpíme to už deset let, necháváme zastánce tvrdé linie, aby rozhodovali o sociálních otázkách, dokonce i páchat násilí. NU bude čelit do budoucna nemalým výzvám,“ upozornila sociální aktivistka z NU Alissa Wahidová, dcera indonéského exprezidenta Abdurrahmana Wahida, kterou cituje Foreign Policy.
NU se dlouhodobě snaží omezit vliv Saúdské Arábie, která investovala od roku 1980 miliardy dolarů do šíření salafistického islámu v této jihoasijské zemi. Ozývají se ale hlasy, že už nějakou dobu neplní svůj původní cíl. „NU není dobrý vojákem v této bitvě proti salafismu. Jsou tu konzervativní instinkty, jediný rozdíl spočívá v tom, že (členové NU) nesouhlasí s násilím,“ cituje Foreign Policy názor spoluzakladatele Liberální islámské sítě Ulila Abshara-Abdallu.
„Saúdská Arábie podporuje významně různé islámské školy, z jejich peněz se postavila asi stovka škol a 150 mešit, stavba mešit je však financována zejména z domácích zdrojů. Nedávno jsem projížděl po ostrově Sulawesi a v jeho jižní části se téměř v každé vesnici nachází nová velká mešita,“ konstatoval Zvolánek.
Petrů upozornil, že Saúdi financují třeba islámskou školu LIPIA v Jakartě, která je de facto jakartskou pobočkou rijádské Islámské univerzity imáma Muhammada ibn Saúda a která vychovává své studenty v duchu wahhábismu. „Co se týká výstavby nových mešit a financování kazatelů, předpokládá se, že finanční toky tímto směrem jsou realizovány prostřednictvím islámských nadací,“ uvedl indonésista.
Umírněný islám má potíže od Malajsie po Turecko
Indonésie není jedinou muslimskou zemí, kde má umírněný islám v posledních letech problémy – konzervativní proudy sílí také v Malajsii nebo Bangladéši, ale i v Turecku, kde utužuje v posledních letech moc autoritářský prezident Recep Tayyip Erdogan. Podle expertů má ale Indonésie výhodu v tom, že demokracie tu stále funguje – tudíž i diskuse o modernizaci či náboženských otázkách. „Indonésie je skutečně jednou z mála fungujících demokracií jak v muslimském světě, tak v rámci regionu jihovýchodní Asie,“ zdůrazňuje Petrů.
