Soud v Indonésii poslal indonéskou buddhistku na 18 měsíců do vězení za to, že si stěžovala na hluk z mešity v sousedství. Podle soudu se etnická Číňanka dopustila rouhačství. Žena se proti rozsudku odvolá, uvedla agentura Reuters. Političtí aktivisté tvrdí, že přísné protirouhačské zákony se v zemi zneužívají k zastrašování menšin a porušování náboženských svobod.
Indonésie je zemí s největší muslimskou populací na světě, ale žije zde i nezanedbatelný počet buddhistů, křesťanů a další náboženské menšiny. Čtyřiačtyřicetiletá etnická Číňanka Meiliana z indonéské provincie Severní Sumatra si nyní stěžovala, že svolávání k modlitbě z mešity v sousedství, které se opakuje pětkrát denně, je příliš hlasité.
„Řekla něco, co bylo urážkou náboženství, v tomto případě islámu,“ uvedl mluvčí soudu ve městě Medan. Žena prý „projevila lítost a omluvila se“, dodal.
Po regulaci volá i vicepremiér
Na rozsáhlém souostroví jsou stovky tisíc mešit a většina z nich při svolávání k několikaminutové modlitbě používá tlampače. Některé mešity také pouštějí delší verze, nebo modlitby, které trvají přes půl hodiny, což považuje indonéská rada pro mešity za zbytečné.
V této radě zasedá i indonéský vicepremiér Jusuf Kalla, který už dříve mešity vyzval, aby tlampače využívaly „rozumně“. Před třemi lety sestavil tým, jenž měl vyhodnotit, jak mešity tlampače využívají – a následně zavést regulace.
Devadesát procent z 240 milionů obyvatel Indonésie se hlásí k islámu, který ale většina z nich praktikuje v umírněné formě. V posledních letech zde ale narůstají konzervativní a ortodoxní interpretace islámu, což vyvolává obavy, že tolerance a rozmanitost, jíž se indonéský národ dlouho vyznačoval, berou pomalu za své, upozornila agentura Reuters.
Indonéský zákon o rouhačství je velmi přísný
Indonésie zakazuje rouhačství konkrétně článkem 159 trestního zákoníku. Legislativa zakazuje cílené, veřejné projevy nepřátelství, nenávisti či pohrdání náboženstvím, které trestá až pěti roky za mřížemi.
Zákon podle aktivistů usnadňuje zločiny páchané jednou náboženskou skupinou proti druhé, protože dotyční se ospravedlňují právě bojem proti nenávisti, herezi či přímo rouhačství – a úřady pak pachatele často ani neženou k odpovědnosti.
