Věznice v Uherském Hradišti mohla projít rychlou rekonstrukcí. Místo toho se ale plánované opravy komunistického vězení z 50. let opět výrazně zkomplikovaly. Memorandum, které mělo otevřít cestu mimo jiné i k vybudování muzea totality, totiž odmítá podepsat Okresní soud v Uherském Hradišti. Ten je jedním z jeho sedmi účastníků, ostatní jej už podepsali.
Opravu uherskohradišťské věznice komplikuje chybějící podpis okresního soudu
Už letos v květnu se ministři financí a kultury dohodli na tom, že podpis memoranda by měl být jen formalitou. Ještě nyní ale chybí podpis okresního soudu, který je správcem věznice a využívá ji jako spisový archiv. „Bez podpisu okresního soudu to memorandum bude k ničemu. Jestli někdo disponuje areálem, tak je to okresní soud,“ uvedl starosta Uherského Hradiště Stanislav Blaha (ODS).
Materiál podepsali už zástupci ministerstev financí, kultury i spravedlnosti, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), Zlínského kraje i uherskohradišťské radnice.
Soud ho nepodepsal proto, že požaduje, aby ve věznici bylo sídlo celého soudu, a takový způsob využití má v memorandu přislíbeno jen neurčitě. „Slovo například může evokovat, že to mohou být zcela odlišné instituce, nikoliv soud,“ okomentoval postoj soudu jeho mluvčí Michal Tománek. Soud nyní funguje v pronajatých, ale nevyhovujících prostorách.
Kvůli opravám by se soud měl areálu vzdát
Jenže proto, aby rekonstrukce až za 300 milionů mohla začít a věznice se proměnila v sídlo státních institucí a také muzeum totality, musel by se soud věznice nyní vzdát. To v této chvíli, kdy podle něj není jasně řečeno, že ji bude moci nakonec využívat, odmítá. Pro opravu je nutný jeho souhlas s převodem areálu na ÚZSVM, a věznice tak bude dál chátrat.
Jediné konkrétní připomenutí její pohnuté historie je pomník s 32 jmény popravených, umučených a zemřelých vězňů. Ti podstupovali mučení včetně týrání elektrickým proudem.
Pamětníků, kteří seděli v obávané věznici, je už jen pár
Nápravné zařízení v centru města přijalo první delikventy krátce po svém vzniku na konci 19. století. Známé se stalo hlavně kvůli krutým metodám vyšetřovatelů komunistické Státní bezpečnosti vůči politickým vězňům v 50. letech minulého století. Věznice sloužila svému účelu do roku 1960.
V budově byly následně kanceláře a sklady, poté byla prázdná a chátrala. Další záměry využití se neuskutečnily, a to včetně nápadu z 90. let minulého století, kdy se uvažovalo o obnovení věznice a vzniku justičního areálu. Budovu se pak pokusila od ministerstva získat zpět radnice, ale neúspěšně.