Novinka Boba Dylana Together Through Life se dočkala série recenzí v našich médiích. Už v tom mu může závidět kdejaký interpret. Všimněte si ostatně, že podobné mediální sprchy se pravidelně dočkávají tzv. dinosauři hudby. Všichni si mohou pera utrhnout, vyjdou-li Depeche Mode, Pet Shop Boys, U2, Springsteen nebo právě Dylan. Žijeme z podstaty, chtělo by se říct, nové kapely nějak tak nemají šanci. Jak by taky měly, kde si jich kdo má povšimnout, když prodejny CD mizí, iTunes u nás nejsou a vydavatelští mološi pomalu mizí ze scény?
Ale zpět k Dylanovi. Jeho 33. řadové album je albem údržbářským, aby jako bylo jasno, že písničkář pořád žije a tvoří. Svůj stále rozdrnčenější hlas tentokrát propůjčil bluesovkám a dalším lidovým proudům své země. Občas to vypadá až na obdobu česko-bavorské dechovky. Ale to vše v nejlepším slova smyslu. Těžko si sice dovedu představit Dylanovu novinku v podání kapely Veselanka na místním hasičském bále, přináší ovšem nejednu radost. Stejně jako třeba nadprodukční až Van Morrison i Dylan občas vydá jakousi údržbu, návrat na svou příslovečnou dálnici 66, ale ta má spolehlivě daleko vyšší úroveň než produkce statisíců následovníků. Díky za každého nového Dylana.
To, jak hluboce je v Česku zažraný socialistický způsob života, nedokazují jen stále narůstající táčky levé strany našeho strhujícího politického spektra s proruskou osobou v čele, ale především denní zkušenosti. Mě postihly v uplynulém týdnu hned dvě. Vzpomínáte na film Volný pád s Michaelem Douglasem v hlavní roli? Jak si to šel vyřídit se vším neřádem z denních potkávání? S baseballovou pálkou a puškou v tašce? Jsou chvíle, kdy by se hodily každému z nás. Virtuálně samozřejmě.
Při cestě na oblíbené víkendové místo pod Boubínem jsem zasedl na podvečeři v jedné z mála zajímavých restaurací po cestě, Na terase ve Vimperku. Chodil jsem tam pravidelně. A už jsem si zvyknul, že personál to vlastně nezajímá. Jejich kamenné obličeje celkem nerozhodí ani spropitné ve výši 10 %. Asi jsou od místních zvyklí. Celkem slušně tu vaří, a tak jim odpustíte i zorientované nasazení „pražských“ cen. Už několikrát jsem měl v téhle hospodě jediný problém, pomalost. Tentokrát to však dovršili. Na bodrou otázku neúsměvné jinak číšnice „co budete papat“ jsme se se synem rozhodli spapat vepřo-knedlo-zelo a smažák. Tedy nesložitou klasiku. Po cestě z Prahy jsme měli hlad. Ten nám ovšem měl, jak jsme netušili, vydržet dalších 55 minut. Máme plno, pravila roztomilá číšnice po 50 minutách na mou rozčilenou otázku, kdyže se hotovek dočkáme. Ani při převzetí objednávky, ani během nekonečného čekání se nikdo nenamáhal se krátce zastavit a omluvit neschopnost nejspíš opoceného kuchaře. Už tam nepůjdu a můžu Terase vlastně poděkovat. Zjistil jsem, že pár desítek metrů odtud je jiná hospoda, Ama, kde vaří rychle, ceny mají o třetinu nižší a obsluhu nebodrou, ale přesnou. Nechoďte Na terasu ve Vimperku.
V říjnu jsem zakoupil v jediné značkové prodejně Sony Ericsson mobil za 6 tisíc korun. V březnu přestal fungovat, místo přijetí hovoru napsal, že odeslal obsazovací tón a pro jistotu se skutečně vypnul. Ve stejné prodejně mají technika a jinou malou závadu mi u minulého opravili ze dne na den. A tak jsem nevěnoval pozornost papíru, který jsem podepsal. V jeho záhlaví stálo, že termín opravy je do 30 dnů. Když mi ani po třech dnech nevolali a jejich telefon vyzváněl bez odezvy (že by nová tendence této upadající značky?), dospěl jsem k mailové výměně s vedoucím. Ten mě informoval, že skutečně telefon někam odeslali a že skutečně za měsíc… Tázal jsem se, kde je slušnost, velící dbát na prestiž a kvalitu, kde je třeba náhradní mobil, kde je výměna za bezvadný, kde je vrácení peněz? Nic takového, opáčil ten nekompromisní muž, počkejte si, je to podle občanského zákoníku.
Ten totiž podobnou zhovadilost skutečně umožňuje. A humpolácké firmy se jí rády drží. Nekupujte tuhle značku, zní opět má rada. Zkuste konkurenci, třeba bude lepší.
A především - budou volby - chtějme po politicích, aby podobná protispotřebitelská ustanovení zákona změnili. Je jich určitě víc a jde o to, proti nim bojovat. Ne jen proti poplatkům u doktora.
Pokud jste viděli semifinále Ligy mistrů mezi Chelsea a Barcelonou, mohli jste ocenit neskonalé možnosti sudího, nenápadného učitele psychologie odkudsi s Norska. Ten nepokrytě využil neopravitelných pravomocí a zkušeně neodpískal minimálně tři jasné penalty ve prospěch Chelsea. A vlastně ji vyřadil. Borec severský. Dost se divím, že ho Ballack nebo Drogba neprofackovali. Ale oni dobře věděli, co následuje. Tvrdý trest UEFA - pro oba fotbalisty, samozřejmě. Uplacený a nebo úplně neschopný sudí vyvázne bez trestu. Snad i jako mučedník. Skončí už konečně ve fotbale čas božských rukou, Collinů a Övreböů?
A na závěr zase jedna česká radost! V hokeji jsme sice už tradičně vyhořeli. A pokud jste se dívali třeba na zápas našich se Švédy a těchže s Kanadou, museli jste vidět ten propastný rozdíl v nasazení a snad především umu. Neměli jsme šanci, i kdyby se trefil Eliáš při jedné dálkové střele, protože blíž jsme se nedostali. Je to smutný, ale zřejmě reálný pohled. Krize hokeje i fotbalu je u nás minimálně rovna té ekonomické.
Tak aspoň malá náplast. Naše juniorky, patnáctileté dívky, jsou druhé na světě - za Rakouskem. Kouří jich totiž pravidelně celá čtvrtina. Kluci se musí ještě činit, jsou bramboroví, tedy čtvrtí, nějakých 20 % srká své cigarety v pravidelném rytmu. Jen aby fakt nedošlo k zákazu kouření ve veřejných prostorách, zákazu prodeje cigaret mladistvým. Jako třeba teď v Chorvatsku. Práce s mládeží nám prostě aspoň v téhle oblasti vychází. Bylo by škoda si to zkazit.
- Bob Dylan autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/259/25802.jpg
- Vepřo-knedlo-zelo autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/110/10936.jpg
- Mobilní telefon autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/10/999.jpg
- Utkání Barcelona - Chelsea zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/831/83008.jpg
- Cigaretový kouř zdroj: minnesota.publicradio.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/843/84257.jpg
