Italská domácnost, která drží pohromadě jen kvůli dětem. Vláda, která občas vydává zvláštní pazvuky a působí špatným uměleckým dojmem, ale daří se jí prosazovat reformy. I tak hodnotili politici svou koaliční vládu. Z opozice pro změnu zaznívají hlasy o vládě národní ostudy. Přes všechny koaliční krize a spory – naposledy ohledně vyrovnání státu s církvemi nebo kolem evropské politiky – to ale vypadá, že koalice je odsouzena k přežití.
Sněmovní počty ukazují, že se jiná alternativa koalice ideově blízkých stran nerýsuje. Leda by strany trochu pozapomněly na sliby voličům. Opozice je početně slabá, bez spolupráce s někým z vládních řad nemá sílu Nečasův tým zastavit. I proto sociální demokraté šetří s hlasováním o nedůvěře vládě. A čekají, jestli se v koalici přece jen neobjeví nějaké trhliny.
Opozici zatím nezbývá než jen hřímat v parlamentních lavicích a čekat na svou šanci. Vládní koalice má totiž v Poslanecké sněmovně nebývale silné postavení – díky tomu může s klidem prosazovat své reformy a nemá ani problém s přehlasováním levicového Senátu. Situaci tak mohou sami sobě zkomplikovat jen samotní koaliční zákonodárci. Ale početné řady vládních poslanců zatím opustili jen čtyři z nich.
Preference nejmenší vládní strany jsou už dlouho pod pěti procenty – strana tak má politickou šanci, která se nejspíš nebude opakovat. V takové situaci se vládní nebo poslanecká křesla prostě neopouštějí a strany raději hledají kompromisy a ústupky.
Zatímco před rokem hasil koaliční požár prezident, při posledním velkém sporu – o vyrovnání státu s církvemi – už premiér Nečas působil mnohem razantněji. Atmosféra se v koalici může brzy znovu zhoršit, pokud se kauza Víta Bárty dostane před soud. A v koalici může hrozit i další střet – ohledně evropské politiky. Vůle udržet Nečasovu vládu je ale zatím silnější než jakékoliv koaliční rozbroje. Nečasova koalice je tak nejspíš přes všechny spory a třenice odsouzena k dalšímu vládnutí.
