Martina Lustigová

„Nesmí být pochyb o tom, že základem programu SPOZ jsou myšlenky Miloše Zemana. Také jsme pouhými apoštoly, kteří myšlenky našeho prezidenta ponesou dál,“ nechal se slyšet novopečený předseda Strany práv občanů Zemanovci Zdeněk Štengl. Není tak opravdu pochyb, kam bude strana směřovat. Ostatně návrh na odstranění slova „Zemanovci“ z názvu strany našel podporu jen u šesti delegátů.

Přišlo na sjezdu ČSSD v Ostravě opravdu velké smíření strany a prezidenta Miloše Zemana? A budou sociální demokraté znít jednotným hlasem? Miloši Zemanovi se na sjezdu dostalo mohutných ovací vestoje. O tom by si kdokoliv z vedení strany mohl nechat leda tak zdát. Když přednášel svou tezi o tom, že jako prezident musí být nadstranický, ale jako občan si přeje vítězství ČSSD ve volbách, sál nadšeně tleskal.

Praha - „Pane presidente! Způsobem triumfálním, tak jako dosud ještě nikoho, vítal Vás na cestě Prahou český lid.“ Takovými slovy uvítal 21. prosince 1918 prvního československého prezidenta Masaryka předseda Revolučního Národního shromáždění František Tomášek. A pokračoval: „Jásot set tisícův otřásal vzduchem - až sem k nám doléhal jeho ozvuk. Štěstí zářilo z každého oka, srdce celého národa bila Vám v ústrety. Tak promluvila tam venku k Vám duše osvobozeného národa, probuzená k vědomí vlastní síly své. A teď jste přišel mezi nás sem, do staroslavné síně, jež byla svědkem tolika památných projevů, ale jež nezažila dne slavnějšího nad den dnešní.“

Miloš Zeman je schopný řečník, navíc dokáže vycítit témata, na která voliči slyší. A náladám lidí umí přizpůsobit svou rétoriku. Odhadl význam televizních debat, říkal přesně to, co mu mohlo přinést body u jeho možných voličů. Neštítil se ale žonglovat s fakty – zjevně se spoléhal na to, že lidé se rozhodnou podle toho, co vidí v přímém přenosu, a ne podle toho, jak to po chvíli poopraví média.

Rok 1918 - žádná kampaň nebo dohady, kdo by byl nejlepší hlavou státu. O prvním československém prezidentovi bylo v den volby naprosto jasno. Politici se na jménu Tomáše Garrigua Masaryka shodli dávno před hlasováním – po říjnové schůzce domácího a zahraničního odboje v Ženevě už nebylo pochyb o tom, kdo se postaví do čela státu.

Karlu Schwarzenbergovi se podařilo rozbít ještě před nedávnem favorizované duo Zeman – Fischer. Na rozdíl od Jana Fischera se totiž ministrovi zahraničí povedlo dobře načasovat kampaň a v jejím závěru vůbec nepůsobil nudně a ospale.

Italská domácnost, která drží pohromadě jen kvůli dětem. Vláda, která občas vydává zvláštní pazvuky a působí špatným uměleckým dojmem, ale daří se jí prosazovat reformy. I tak hodnotili politici svou koaliční vládu. Z opozice pro změnu zaznívají hlasy o vládě národní ostudy. Přes všechny koaliční krize a spory – naposledy ohledně vyrovnání státu s církvemi nebo kolem evropské politiky – to ale vypadá, že koalice je odsouzena k přežití.

„Od členů Charty 77 snad nikdy žádná skupina občanů nebyla vystavena takové dehonestační kampani, jako v současnosti lékaři,“ řekl v úterních Událostech, komentářích prezident České lékařské komory Milan Kubek. Přirovnání nespokojených lékařů k chartistům ale kulhá víc než doktor House.

Jenom silná slova – tak působí v posledních dnech premiér Petr Nečas v otázkách kolem výběru nového policejního prezidenta. Nejdřív odsoudil složení komise a způsob výběru šéfa policie, pak na jeho jmenování velmi opatrně kývl. Navenek se ale distancuje a tvrdí, že odpovědnost nese ministr vnitra. Skončilo tak další kolo sporů mezi ODS a Věcmi veřejnými.