„Od členů Charty 77 snad nikdy žádná skupina občanů nebyla vystavena takové dehonestační kampani, jako v současnosti lékaři,“ řekl v úterních Událostech, komentářích prezident České lékařské komory Milan Kubek. Přirovnání nespokojených lékařů k chartistům ale kulhá víc než doktor House.
Osvěžme doktoru Kubkovi paměť. Kdo lékaře pronásleduje a zavírá do vězení? Šikanuje tady někdo jejich rodiny? A brání přijetí dětí protestujících lékařů na školy? Vyhání lékaře někdo ze země bez možnosti návratu? Milan Kubek by si mohl otevřít například Havlův Dálkový výslech, aby si zopakoval, jaká to pro chartisty byla doba „policejních přepadů, úniků ostrahám, plížení se lesy, skrývání se v konspirativních bytech, domovních prohlídek a dramatického pálení či pojídání různých dokumentů“. Nevšimla jsem si, že by předáci Lékařského odborového klubu museli něco takového strpět. A těžko říct, kolik by jich to bylo ochotno podstoupit.
„V dané chvíli lékaři prostě bojují za svá práva, bojují proti obrovské nespravedlnosti, která se ve zdravotnictví děje,“ argumentuje Milan Kubek. Ano, za svá práva, to jim nikdo neupírá – ale ne za práva ostatních. Signatáři Charty ovšem bojovali za dodržování základních občanských a lidských práv. Rozhodně ne za své vlastní vyšší platy jako dnešní doktoři. Lékaři dnes také nečelí totalitnímu režimu, který by je pronásledoval. Těžko si představit předního signatáře Charty 77 před rokem 1989, jak v televizi svobodně v přímém přenosu hlásá své politické názory.
Kubkovi se jeho „diagnóza Charta“ prostě nepovedla. Ale ještě pár takových prohlášení a lékařům se podpora veřejnosti, která už teď není zrovna závratná, dál zmenší. Lékaři mohou veřejné mínění klidně ignorovat, protože je nikdo nevolí. Ale o jejich osudu do značné míry rozhodují politici a ti už na nálady veřejnosti citliví jsou. Při čekání na to, co bude 1. března, by si Milan Kubek mohl zatím trochu zopakovat dějepis.
