Karlu Schwarzenbergovi se podařilo rozbít ještě před nedávnem favorizované duo Zeman – Fischer. Na rozdíl od Jana Fischera se totiž ministrovi zahraničí povedlo dobře načasovat kampaň a v jejím závěru vůbec nepůsobil nudně a ospale.
TOP 09 vyslala knížete do boje o Hrad už na podzim 2011. Od té doby jako by se na delší čas po jeho prezidentské kandidatuře slehla zem. O to víc Schwarzenbergova kampaň vygradovala v prvních dnech roku 2013: podpořili ho vyřazený kandidát na prezidenta Vladimír Dlouhý a Jan Švejnar, který sám patřil do množiny eventuálně úspěšných kandidátů. Volby se ale nakonec nezúčastnil. Schwarzenberga doporučila v závěru kampaně i některá média. Nahrávat mu mohlo i to, že voliči by sice raději dali hlas někomu jinému, ale Schwarzenbergova šance na úspěch je vedla k přehodnocení volby. Mohli se k němu přiklonit například i příznivci ODS, jejichž kandidát Přemysl Sobotka neměl moc velkou šanci se na Hradě zabydlet. A přehodnocovat své preference mohli v posledních dnech i příznivci jiných kandidátů.
Naproti tomu dlouho favorizovaný Jan Fischer měl závěr kampaně slabý, nedokázal čelit otázkám na své někdejší členství v KSČ nebo kroky své „úřednické“ vlády. Fischerovy projevy v debatách byly nejisté - a čím víc byl vidět, tím víc nejspíš ztrácel. A tak se nabízí reminiscence: „Honzo, neschovávej se,“ legendární věta z Fischerova loňského klipu – kde ale Jan Fischer byl, když měl po prohře doporučit svým příznivcům favorita pro finále volby? Před novináři utekl.
Výsledky přinesly těžké dilema sociálním demokratům, jejichž místopředseda Jiří Dienstbier skončil těsně za kdysi favorizovaným Fischerem: podpořit svého bývalého předsedu, který je může nejen svými bonmoty, ale i kroky z Hradu ostřelovat, nebo představitele pravicové vlády, které chtějí vyslovit nedůvěru? Sociální demokraté před volbami neskrývali obavy, jaké problémy by jim Miloš Zeman, kterého před deseti lety strana v boji o Hrad potopila, ve funkci prezidenta mohl přinést. A to navíc krátce před volebním sjezdem. Sociální demokraté ale nakonec spolkli hořkou pilulku a doporučili zvážit podporu Zemana – politika, který se se stranou ve zlém rozešel a jehož SPOZ sociálním demokratům odebírala hlasy v posledních sněmovních volbách.
Občanští demokraté jsou v úplně jiné pozici – před druhým kolem vlastně nemají co řešit a vyzývají k podpoře kandidáta svého koaličního partnera. Jejich voliči se k tomu ale možná rozhodli už dávno, v kole prvním. ODS prezidentskou volbu podcenila, nebo dávno rezignovala na úspěch. Velkou chybou bylo, že občanští demokraté nepřesvědčili ke kandidatuře Miroslavu Němcovou, která by nejspíš zabodovala víc než Přemysl Sobotka – i když překonat Sobotkův zisk by asi nebyl nejtěžší úkol její politické kariéry.
Dá se tušit, že nadcházející dvoutýdenní kampaň bude velmi ostrá, konfliktní a osobní. Těžko odhadovat, jestli přiláká víc voličů než v prvním kole. Šedesátiprocentní účast v první přímé volbě prezidenta (srovnatelná s účastí ve volbách do sněmovny) není zrovna oslňujícím argumentem proti nepřímé volbě.
