Přišlo na sjezdu ČSSD v Ostravě opravdu velké smíření strany a prezidenta Miloše Zemana? A budou sociální demokraté znít jednotným hlasem? Miloši Zemanovi se na sjezdu dostalo mohutných ovací vestoje. O tom by si kdokoliv z vedení strany mohl nechat leda tak zdát. Když přednášel svou tezi o tom, že jako prezident musí být nadstranický, ale jako občan si přeje vítězství ČSSD ve volbách, sál nadšeně tleskal.
Miloš Zeman ale ukázal, jak zbytečné je volání po „nadstranickém“ prezidentovi. Nakonec ani Tomáš Garrigue Masaryk nebo Václav Havel nebyli tak nadstraničtí, jak se občas líčí. Prezident Zeman se přimlouval za povolební vytvoření jednobarevné vlády ČSSD, strana má prý mít odvahu vládnout sama. To je Zemanův dlouhodobý názor, nikoho tak nejspíš spolutvůrce opoziční smlouvy nepřekvapil. Jak se to ale asi poslouchalo členům SPOZ, jejímž je Miloš Zeman čestným předsedou? Zemanovci by se v případě volebního úspěchu mohli dostat k moci právě díky ČSSD, i když staronový předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka se na adresu Zemanovy strany zatím nevyjadřuje zrovna lichotivě.
Ve svém projevu Miloš Zeman vyzdvihl práci jedné skupiny sociálnědemokratických politiků – hejtmanů. A nepřímo ukázal, kdo je mu z vrcholných sociálně demokratických politiků blízký. Nakonec se do vedení strany dostal kromě jihomoravského hejtmana Michala Haška i jeho plzeňský kolega Milan Chovanec, v jehož prospěch se navíc boje o místopředsednické křeslo vzdal další hejtman, jihočeský Jiří Zimola. K Zemanovi má odjakživa blízko Marie Benešová, které prezident poděkoval za podporu v přímé volbě. Ta ovšem křeslo místopředsedkyně neobhájila.
Miloš Zeman ujišťoval, že nepřijel ČSSD rozložit. Prezident také neměl na sjezdu sebemenší důvod sociální demokracii dráždit. A sociální demokraty si naklonil na svou stranu, ti se teď těší na spolupráci s levicovým prezidentem. Jak idylické soužití to doopravdy bude, se ukáže později, třeba při případném sestavování sociálnědemokratické vlády – otázka zní, zda nebude mít Miloš Zeman chuť složení nové vlády ovlivňovat. Teprve pak zjistíme, jestli je trauma z roku 2003 opravdu zapomenuto. Jeden smířlivý projev totiž nemůžeme přeceňovat.
Už dávno před sjezdem bylo jasné, že své funkce obhájí Bohuslav Sobotka i Michal Hašek. Nepochybovalo se o tom, že se ve vedení udrží i Lubomír Zaorálek a Zdeněk Škromach. Nejméně jasná byla pozice dnes už bývalého místopředsedy Jiřího Dienstbiera. Někdo měl Dienstbierovu účast v prezidentské volbě za úspěch ČSSD, jiný za neúspěch. Dienstbierovi ublížilo i to, že se po prvním kole prezidentské volby nepřipojil ke stranickému doporučení zvážit podporu Miloši Zemanovi. Kampaň byla ale tak vyhrocená, že Dienstbier by se jen s největším sebezapřením mohl vyslovit pro Miloše Zemana. Neudělal to, ale přispělo to k jeho odchodu z vedení strany. V kuloárech také zaznívalo, že Dienstbier byl ve vedení strany solitér. Jiří Dienstbier dokáže oslovit voliče, ale přesvědčit delegáty vlastní strany se ukázalo jako úkol těžší. Právě Dienstbiera si ve vedení strany moc přál Bohuslav Sobotka, takže Dienstbierovo nezvolení je i Sobotkovou prohrou. Alespoň dámský duel Benešová – Gajdůšková pak dopadl zvolením Aleny Gajdůškové ve prospěch Sobotky.
Ostravský sjezd byl ve srovnání s předchozím brněnským setkáním, které bylo před dvěma lety velmi vypjaté, plné emocí a sporů mezi „sobotkovci“ a „haškovci“, poklidný. A uzavřené dohody vesměs platily. Sociální demokracie ostatně chce před volbami znít jednotným hlasem a nemůže proto (alespoň navenek) plýtvat časem a energií na vnitrostranické spory.
