Už žádná tisková zpráva nebo brífink pro novináře. Politikům stačí k oznámení zásadních věcí 140 znaků, tedy jeden tweet. Z Twitteru se tím stává klíčový komunikační kanál, a to nejen mezi politiky a novináři.
Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) nemá Twitter dlouho, teprve od března. Že si ho založil spíš z povinnosti než z vlastního nadšení pro sociální sítě, potvrzovaly až do začátku listopadu i jeho tweety – suchá vládní prohlášení občas proložená civilnějšími fotkami ze zahraničních návštěv. Zlom ale nastal v pondělí 2. listopadu – byli to totiž Sobotkovi followeři na Twitteru, kteří se jako první dozvěděli o odchodu dosavadního šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Ivana Bílka.
Český premiér tak potvrdil to, co už se nějaký čas děje – z Twitteru se stává oficiální informační kanál, který nemá co do rychlosti konkurenci. Tweety už se také staly běžnou součástí zpravodajství, a to nejen toho internetového. Novináři mohou díky tweetujícím politikům informovat své čtenáře nebo diváky o průběhu jednání v podstatě v reálném čase. Nemusejí čekat, až se dveře jednací místnosti otevřou a politici se postaví za mikrofony.
I politici jsou „obyčejní" lidé
Sociální sítě jako takové nabízejí politikům zcela nové možnosti. Mohou zde být mnohem civilnější a určitým způsobem tak ukázat svým voličům, že jsou také lidé. V českém prostředí se o takovýto obraz snaží například ministr financí a vicepremiér Andrej Babiš (ANO). Na jeho Twitteru najdeme selfie s bývalým řeckým šéfem státní kasy Janisem Varoufakisem i obrázky z rodinné oslavy narozenin jeho dcery.
Hranice jsou ale i na Twitteru. Babišova fotografie u pisoáru na hudebním festivalu valná většina lidí příliš nepochopila. „Proč?“ ptal se jeden z komentářů pod fotografií.
Twitter není jenom zábava
Politici po celém světě tedy vědí, že osobnější postřehy a obrázky sbírají voličské body a je to přitom nestojí příliš mnoho úsilí. Twitter ale rozhodně není pouze o selfíčkách, stále častěji ho totiž plní i skutečně zásadní tweety z klíčových jednání.
Světová média například v době tvrdých vyjednávání mezi Řeckem a jeho věřiteli často citovala slovenského ministra financí Petera Kažimíra, který tweetoval přímo ze společných jednání.
A když jde o skutečně důležité záležitosti, není na překážku ani jazyková bariéra. Svědčí o tom i česky psaný tweet ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) o hlasování o uprchlických kvótách. Citovaly ho téměř všechny světové agentury.
Volby za dveřmi, nasadíme sociální sítě
Kouzlo sociálních sítí objevují politici všude na světě také před volbami. Důkazem mohou být právě probíhající kampaně před americkou volbou prezidenta, ale i čeští politici před posledními parlamentními volbami zaplavili Facebook a Twitter.
Na Facebooku bylo v té době nejaktivnější ANO, ostatní politické strany TOP 09, ODS, ČSSD nebo Strana svobodných občanů byly naopak aktivní na Twitteru, kde ANO nekomunikovalo vůbec. Ukázala to analýza agentury Performics.
Sociální sítě jsou plné přešlapů
Bezprostřednost sociálních sítí občas vede k přešlapům, politiky nevyjímaje. Například ministr dopravy Dan Ťok ve chvíli, kdy se dozvěděl, že bude mít vládní vlak zpoždění kvůli nehodě ve Studénce, tweetoval v tom smyslu, že je to zákon schválnosti. Když ale za pár minut vyšlo najevo, že jde o skutečně tragickou srážku pendolina s kamiónem, ministr tweet stáhl a omluvil se.
Na začátku září pak Ťok smazal všechny své tweety a oznámil, že zapracuje na své komunikaci a dá si na čas od sociálních sítí pauzu.
Ostatně také už zmiňovaný slovenský ministr Kažimír musel čelit diplomatickému protestu ze strany Řecka, když v jednom svém tweetu napsal, že kompromis, který Atény uzavřely s věřiteli, je pro Řeky těžký, protože je to výsledek „řeckého jara“.
Ostatně i kvůli podobným případům vytvořil samotný Twitter příručku pro politiky, jak správně tweetovat. Stáhnout si jí může každý zdarma.
Co je na Twitteru, zná celý svět
Řecko, uprchlíci, volby, světová ekonomika – témat, o kterých tweetují politici i novináři je mnoho. Pak jsou tu ale situace, kdy se hlavním hybatelem Twitteru, může stát kdokoliv. Na začátku září například spadl jeřáb na Velkou mešitu v Mekkce a během několika minut měly všechny zpravodajské servery k dispozici obrázky přímo z místa neštěstí – twitterové obrázky.
Zcela specifický případ, kdy nebyly sociální sítě využity, ale doslova zneužity, byla vražda moderátorky a kameramana americké televize WDBJ7. Jejich vrah, bývalý kolega, si vše natočil na mobil a pak sdílel prostřednictvím Facebooku i Twitteru. Na sítích se pak pokoušel svůj čin obhájit. Znovu se tak otevřela diskuze o etických zásadách na sociálních sítích.
V pořadu Newsroom ČT24 se podívejte i na další novinky z mediálního světa:
