Praha – Známého i méně známého Zdeňka Smetanu vystavuje od 18. července Museum Kampa. Jeho večerníčkovou tvorbu i díla, kterými si „odskočil“ od pohádek pro děti. „Teď už nedělám nic, teď se mi jenom stýská, opravdu stýská po té práci. Ale do nového díla se už nemůžu pouštět a dělat něco jen tak, aby mě ruka nebolela, to si raději lehnu,“ přiznává 89letý výtvarník, animátor a ilustrátor.
Křemílek a Vochomůrka, Malá čarodějnice, Štaflík a Špagetka, Racochejl, Rákosníček… Zdeněk Smetana vtiskl podobu mnoha večerníčkovým postavám, které dávají dobrou noc už několikáté generaci malých diváků. „Inspirací je vždycky spisovatel. Třeba pan Čtvrtek udělal takové texty, které mě opravdu inspirovaly k tomu, jak má ten panák vypadat. Jinak je znám taky z přírody, oni existují. Všelijací rákosníčci přece existují všude na světě. Křemílka a Vochomůrku mám na zahradě v rákosí. Navíc ve svém věku už věřím na pohádky,“ uvedl ke vzniku pohádkových postaviček Smetana.
V čem je jejich úspěch? Zdeněk Smetana prý nechtěl dělat jen hezké obrázky. „Chtěli jsme dětem ukázat dobrou výtvarničinu, dobrý herecký projev a dobrou muziku. Musíte mít stejné ladění jako děti. A já mám tu výhodu, že jsem se od diváka nikdy nevzdálil. Vždycky se na filmy dívám jako divák a říkám si: 'Hergot, jak to dopadne',“ prozradil.
Ocenění ho prý vždy potěšila, ale nejvíce si cenil ohlasů od dětských diváků: „Dospělí vám řeknou: 'Jo, to bylo hezký, to se vám povedlo.' Ale u dítěte naprosto jasně vidíte, co je hezké, co zabírá a co ne. V jejich očích to vidíte. A když je to kór ošklivý, tak chtějí čurat.“ Děti jej také vedou k přesnosti. Prý vždycky poznaly, když Rákosníčkovi namaloval méně nebo více než sedm vlasů.
Pražské Museum Kampa do Smetanova Pohádkového světa zahrnulo i mimovečerníčkovou tvorbu. Smetana je také autorem krátkometrážních groteskně laděných moralit, které byly určené dospělým divákům: Láhev svět, Konec krychle nebo pohádek vyprávěných jadrným jazykem podle předloh spisovatele J. Š. Kubína Voda čerstvosti a Všehochlup. Od dětí si odskakoval i při malířské tvorbě.
„Když děláte večerníčky a děláte už čtrnáctý díl, třicátý díl, potřebujete si odpočinout, dělat něco jiného. Měl jsem od mládí svého miláčka – olejomalbu. A taky jsem si odskakoval na grafiku, v níž jsem si vymýšlel situace spíš groteskního rázu,“ upřesnil Smetana. Na výstavě jsou k vidění jeho olejomalby, obrázky vytvořené technikou suché jehly a také výtvarně ztvárněná přísloví, jichž namaloval na 125.
"Spokojený nejsem nikdy. Kdo je spokojený sám se sebou, ten končí. To je konec tvorby. Jsem spokojený, má úcta. Musí vás něco drát dopředu, abyste to udělal lepší." /Zdeněk Smetana/
Pohádkový svět Zdeňka Smetany mohou zájemci navštívit v Museu Kampa do 5. října. Na jeho tvorbu se mohou těšit i v České televizi. „Jako první vznikl seriál Pohádky z mechu a kapradí v roce 1968, začal jako černobílý. ČT v současné době připravuje obarvení té první, původní třináctidílné řady. Připravuje také nové epizody seriálu Štaflík a Špagetka,“ navnadil dramaturg večerníčku a animované tvorby ČT Miloš Zvěřina na rok 2015, kdy si i ČT připomene devadesátiny Zdeňka Smetany.
Smetanovy večerníčky se promítají i na výstavě. Jeho méně známé groteskní moralitky pro dospělé si můžete pustit níže:
