Co všechno se musí stát, aby se o vás nezajímala ani manželka, ani milenka, a dokonce ani StB? Na cestu do hlubin „znormalizované“ duše zve Národní divadlo moravskoslezské v dramatizaci novely slovenského prozaika Pavla Vilikovského. V Deníku mého otce se prolínají malé dějiny s těmi velkými, společenskými.
Spíš než kritiku doby ale hra nabízí „příběh opravdického člověka“. Ironizující podtitul odkazuje na prototyp tzv. obyčejných lidí. Hlavní hrdina je spíš antihrdina a jeho rodinný, milostný i pracovní život v době normalizace je banální a konformní.
„Chce být v podstatě apolitický, a to ho dovede až do situace, kdy se stane konspirátorem, spolupracovníkem StB. Nemá v podstatě žádné velké ambice kromě toho, že chce něčeho dosáhnout,“ popisuje hrdinu režisér Lukáš Brutovský.
Hra je zasazena do normalizačních kulis a ze stylizované nástěnky na herce shlíží sám autor předlohy Pavel Vilikovský. „Jeho román je psaný jako deník, ale na deníkovou podobu jsme rezignovali velmi brzy,“ prozradil o přepisu knihy autor dramatizace Miro Dacho. „Věnovali jsme se spíš vyprávění příběhu.“
Trojjediný hrdina a sousedé
Aby se původně monolog mohl stát dialogem, rozhodli se tvůrci pro nezvyklé řešení - hlavní postavu hrají tři herci najednou: Vladimír Polák, František Večeřa a František Strnad. „Umožňuje to víc ukázat způsob myšlení člověka, který se sám se sebou někdy neumí dohodnout, anebo se sám se sebou potřebuje poradit,“ domnívá se režisér.
Premiérou Deníku mého otce ve čtvrtek 21. ledna zahájí činohra Národního divadla moravskoslezského dlouhodobý dramatický cyklus Sousedé. Během čtyř sezon představí režiséry z okolních zemí vždy v inscenaci s tématem, které je pro současnou náladu a situaci jejich domoviny příznačné.
